Nebezpečná ochránkyně přírody

Dnes přišel ráno Lojza na směnu a měl na očích tmavé brýle. Protože pršelo, bylo mi to divné. Upozornil jsem ho, že se mu bude blbě kontrolovat obsah popelnic, jestli tam není něco zajímavého nebo naopak do popelnic nepatřícího.

"Jenže co mi zbývá" řekl mi Lojza. "Musel jsem večer na pohotovost, stala se mi taková nemilá věc. Potkal jsem asi po půl roce jednu známou. Je to zapálená ekoložka. ale i velmi dobrá kamarádka. Kamarádka, s kterou si občas zajdeme na pivo, pokecáme a občas si jen tak pro radost ze života i zašukáme. Vím, že má ráda lízání a že kdykoliv začne žertovat na téma lízátka a cukrátka, tak jejímu pamlsku neodolám. Kdo by taky odolal voňavé šťavnaté a hladce vyholené kundičce. Zašli jsme si tedy odpoledne spolu na bio-rum, popíjeli jsme ho a po hodině a sedmi panácích přišla řeč konečně i na sladkosti. Vzal jsem ji k sobě domů do bytu. Tam mne ale překvapila jednou velmi ekologickou věcí. Svlékla se a dole na mne čekal na zimu připravený huňatý bobr.

Lojza ale má pro strach uděláno, kdopak by se bobra bál!

Tak jsem se dal do díla a po nezbytných formalitách konečně přišlo i na konzumaci bobra. Jeho chuť byla lehce kořeněná, vůně opojná a snad jen občas chloupek na jazyku či mezi zuby mi částečně kazil celkový umělecký dojem. Přece jen už jsem zvířátkům odvykl.

Vše ale jinak dopadlo v té chvíli ke spokojenosti obou aktérů.

Problém nastal až později večer. Chtěl jsem se dívat na můj oblíbený přírodovědný dokument, věnovaný tentokrát ondatře pižmové. Ale zjistil jsem, že mne silně pálí a slzí oči. Zkoušel jsem si je vyplachovat vodou, ale nic nepomáhalo. Bolest byla přímo nesnesitelná. Nezbylo mi, než zajet k lékaři na pohotovost. Mladá lékařka mi prohlédla obě oči a řekla: Máte spoustu malinkých škrábanců na rohovce. Neděláte se skelnou vatou? Dala mi oční kapky s tím, ať dva dny nosím tmavé brýle, kapu si 5x denně a že vše bude zase v pořádku.

Že je ale to poškrábání od bobří srsti jsem jí raději neprozradil. Co když je taky ochránkyně bobrů."