Světlo v nás

K tomuhle blogu mě inspirovala kapka svou odpovědí na blog voňavé..o tom jak to tu vlastně funguje, o životě skutečném a tom zde..Pro ty doma totiž musíme být silní a pořád po ruce..málokdo z dospělejších blízkých si, ale všimne, že tomu tak není, že nám není moc fajn, že ta síla se vytrácí, že jsme jako auto s nedobíjenou baterkou..prostě nám napřed hasnou kontrolky na palubovce, pak světla a nakonec chcípne i motor..Málokdo umí tu baterku dobíjet. Prostě jezdíme na doraz..Neumíme si říct o pohlazení, políbení, mnozí jsme schovaní ve svých ulitkách, jako krab poustevníček, protože jsme tam v bezpečí. Tam nám nikdo nemůže ublížit,. Tiše si tam lížeme svoje rány a bojíme se dalšího zklamání. V roce 15 mám touhu se naučit ne si o pohlazaní říct, ale vyloženě zařvat..chci aby jsi mě políbil, pohladil, pomiloval. Chci s Tebou trávit víc času, chci Tě poznat jako člověka, ne jen jako milence. Možná nám život dává poslední šanci na štěstí..nejsme dokonalí, jsme muž a žena.. a víš co?? Se uvidí....nic není neřešitelného..mám v plánu si tu svoji baterku s jedním moc fajn exemplářem muže tak nacpat, až mi bude praskat ve švech. Prostě jsem z té ulitky vylezla a teď pracuju na tom, být zase ta hvězdička plná světla a úsměvů..jsme všichni takové hvězdičky, ale díky poloprázdným baterkám jen sotva blikáme..Tak Všem přeju, do roku 15 vhodné dobíječe a dobíječky.. a klidné svátky vánoční..