Jak jsem se poznal s Annou

Anna ležela na písku. Její sněhově bílé lemy plavek kontrastovaly s tmavnoucí pokožkou. Vzduch voněl mořem. Jediné co bylo slyšet kromě jemného šplouchání vlnek narážejících na písčité pobřeží bylo občasné zaskřehotání racka. Jemná linie Anniných stehen navazovala na pobřeží jako kdyby byly stvořeny během jednoho okamžiku a nad pláží se majestátně tyčil její snědý zadeček. Vše bylo dokonalé než mi zazvonil telefon. André měl nehodu, celý svět ztichnul jako by chtěl abych slyšel každé slovo. Anna ležela na rozpáleném písku a její prsa osvobozená od horního dílu plavek se bořila jako dva velikáni do podloží zatímco o sto kilometrů dál zametač právě poléval chodník jedním kyblíkem vody za druhým. Její nádherně vytvarovaná pánev v tom liduprázdném prostředí daleko od civilizace jako by měla na sobě obrovský nápis, množte se mé děti, kopulujte a užívejte si života. José jako by si nebyl jistý jestli jsem přesně pochopil co se stalo, neustále dokola jako zaseknutý kolovrátek opakoval ta samá slova, jak André jel do pekárny pro čerstvou bagetu a jak měl sluchátka v uších. Božský klid naplňoval tohle místo a kapky potu na Annině těle způsobovaly tuhnutí mých svalů, čekal jsem jestli až dokončí svou cestu z jejích lopatek přes bok jejích ňader, jestli dopadne do rozžhaveného písku, jestli zasyčí. Ten pohled na líně se pohybující kapku mi způsoboval sucho na jazyku a plnil mě touhou být tím pískem co jí vsákne. Jemný stiskem jsem vypnul handsfree a odložil sluchátko. Jako by někdo zesílil okolní zvuky a já už zase slyšel příboj jak laškuje se zvlněným pobřežím. Měl jsem chuť tu nádhernou scenérii korunovat kopulací která by rozbouřila samotný oceán, měl jsem pocit, že už to déle nevydržím jí jen sledovat. Bylo jí čerstvých dvacet, byla to moje studentka a její tělo bylo ještě tak nevinné. To mládí, pevná pokožka a dokonalé tvary nepoznamenané časem přímo bičovaly mé smysly až k šílenství. Toužil jsem se na ní vrhnout, fakticky mi v tom bránil jen kousek látky obepínající její smyslný zadeček a i ona na to určitě čekala. Celá tato pláž byla stvořena jen za účelem vyburcování našich smyslů a čekala celé ty milióny let jen na nás dva, to byl smysl celé její existence, tahle chvíle, tenhle akt, abychom se na ní pomilovali. Zazvonil znova telefon, dal jsem si sluchátko do ucha, Anna se na mě otočila a její rty vykouzlily nádherný úsměv. Zmáčknul jsem tlačítko a do uši se mi zavrtal hlas mojí ženy, plakala a hlas se jí třásl. Filipe slyšíš mě, rozumíš mi? Řekni něco! Slyšel jsi co se stalo? Křičela na mě, její hlas byl jako šílená vrtačka, ale já měl oči jen pro Anniny rty, jak se smyslně otevírají a šeptají je t'aime, bylo to jako anestetikum na tu bolest jak se mi zavrtávala do hlavy. Křičela mi do ucha, nadávala mi, zase ty její výlevy. Ucítil jsem Anninu ruku na svých zádech a zrníčka písku padající z jejích ňader otočených přímo proti mně, jako by se ke mně natahovaly, ztvrdlými bradavkami mě zcela pohltily a jako by vyplnily celý můj svět. Nebyl jsem schopen ani slova ani pohybu, její ruka jemně vyjela po mých zádech až k uchu, cítil jsem každý milimetr její trajektorie jako by probouzela nervová zakončení o kterých jsem neměl ani ponětí, že existují. U mého ucha se zastavila a její nádherné modré oči cudně hleděly jen a jen na mě, plné vzrušení a touhy, bez jediného hlesnutí, jako by čekaly na odpověď. Anno, dostal jsem ze sebe jedno jediné slovo jako kdybych právě odrecitoval celého Ovídia. Vzala do ruky handsfrée a položila ho nad naši hlavu k telefonu kde bylo před chvílí jméno mojí ženy. Bylo to božské.