Tak jsem to zase udělala

Držela jsem se dlouho, dlouho jsem odolávala celkem úspěšně, i když to bylo mnohdy tvrdé. Dokonce jsem zapojila i některé členy rodiny, aby mi pomohli, a hlavně mé
nejmladší dceři se to dařilo … a už je to tu zase.

Někdo řeší smutek a splín
čokoládou a pak se na něm trhá oblečení, já si pro zlepšení
nálady kupuji knihy a pak se mi trhá nábytek.

Je mi však líto nábytku, který pod tíhou knih funí, heká a pláče, je mi líto knih, které čeká
neblahý osud na hranici až odejdu do lovišť věčných.

Včera po mizerném ránu, byl mizerný
celý den. Tedy ten v hlavě. Možná nikdo nic nepoznal, není důvod kazit náladu kolemjdoucím a kolemžijícím, a tak jsem své
pobořené a bolavé nitro maskovala úsměvy. Usmívat se je prima,
úsměvy se vrací jako bumerang.

Ne, okolo knihkupectví jsem nešla. V
tomhle městě je naštěstí daleko.

Jenže čert, ten asi není nikdy daleko a prý ani nikdy nespí.

Hledám cosi na netu, něco důležitého,
co potřebuji do práce, a v tom mi naskočí obchod a v něm … kdo by to byl řek´, knihy. Žádné “nesmím tam jít”, se mi před očima nerozsvítilo, kdepak. Zvědavost mě poňoukla, tak si prohlížím a prohlížím a … prohlížím podrobněji a …
tohle by se mi líbilo. Asi. Určitě. To chci mít. A jak si řeknu,
to chci mít, tak je mi – líp. Brouzdám dál po obchodě a vyberu ještě cosi levného. To se hodí.

Klikám na košíky, vyplňuji údaje do objednávky a – klik – objednáno.

Bože, co jsem to zas provedla. Čert se válí smíchy. Další kniha do sbírky. Do sbírky nepřečtených knih. Ne ne, čertíku, to já budu číst. To určitě, šklebí se
čert. Ty to číst nebudeš, ty seš totiž … nemocná … na hlavu … furt kupuješ knihy … a nečteš je. Nemám čas, hájím se, a z většiny jsem přečetla aspoň nějaké kapitoly.

Hmm, taky už mě kdysi napadlo, jestli to není nějaká nemoc … “závislost na nakupování”, v mém případě knih, ale ne, tak vážný to není, to už bychom měli z knížek postavený celý dům.

Na knížku se těším, už je zaplacená, tak vyhlížím kurýra.

Koneckonců, proč si neudělat radost.
Vždyť brzo mám … :-)