Kam zmizel mlíkař - variace I

na renesanční téma.

Vyjdu dopoledne z bytu, potkám sousedku, krouží mi bradavkama před očima. Rozlepuju oči, je to dobrý, nejsou dvojitý, jsem skoro střízlivej. Teda jsou dvojitý, ale v pořádku po žensku dvojitý. "Dupeš v noci, Václave." Odsoustředím se z bradavek a dosoustředím na srdíčko pusy.

"Není možný, chodím jako myš!" "Dupeš. Jak tlustej velkej myšák, Václave."

Vzpomněl jsem si, že jsem šel včera v jednu pro novou nálož a pro sejra do lednice, když mi vyschlo a vyhládlo. Podle chuti na sejra budu myšák. Podle za noční život sežranýho sejra budu tlustej velkej myšák.

Sousedka kroutila svým krásným velkým zadkem přede mnou, i ve svým věku je velká kočka, nasál jsem ji nosem. Voněla jak velký nadržený dospělý kočky voněj. Velká nadržená kočka smrtelná pro velkýho tlustýho myšáka. Joooj. Slyšel jsem bobtnat sliznici jeji kundy přes sukni. Byl jsem její jasnej večerní lov.

"Hele, sousedka, já nejsem hlučnej. Ale milerád večer sejdu dolů a poslechnu si to svý šílený dupání."

"Jsi vůl, sousede," řekla velká nadržená kočka. Třepla mě rukou takovým tím způsobem, co třepou ženský muže s podtextem, ale jdi, co nejdřív mě vojedeš a jak ne, budu tě třepat rukou tak dlouho, dokud mě nevojedeš.

"Tak vůl, nebo myšák, sousedka? Rozmysli se, jako vůl ti nejsem moc platnej."

Šmejkla zadkem, mhouří oči, být faktická kočka, mrská se jí na konci ocásku vzrušenej otazník.

Nahmátl jsem svůj vzrušenej vykřičník a srovnal ho zpátky, sáhl jí na zadek, aby věděla, že je hezká ženská a může očekávat věci příští, abych já věděl, že můžu očekávat věci příští, když za to nedostanu facku, seběhl po schodech, nabral v krámě zásoby, šel domů, uvařil oběd, snědl oběd, zapil, usnul, probudil se, zakouřil.

Bylo šest. Koukal jsem do stropu, na borovici, co ho jí mám obloženej, se v sukách zjevovaly sousedčiny bradavky; tohle je jak její rozevřená kunda, když leží na posteli s roztaženýma nohama; no, tohle spíš nějaká srnčí hlava, to mě nevzrušuje, ale tenhle suk je jak kříž, co tvoří čárka mezi jejíma kulatýma půlkama, podpůlkama a stehniskama. Natáhl jsem ruku s cigarem, píchal do toho kříže do vzduchu ke stropu a říkal si: kurňa, jako v Jeruzalémě budu dneska přibíjet sám sebe na tenhle její kříž.

A tak jsem vstal, umyl se, poslal sms, že jdu, popad víno a sýr, co jsem ještě nesežral, a šel se nechat ukřižovat mezi půlky. Sežrat pomalu, dlouze a dobrovolně velkou, nadrženou, dospělou kočkou s voňavou kundou...

Šla jiná sousedka, čenichavá, výživná, tý se vyhnu, drbna pankrácká. Podařilo se mi málem hodit flašku i držku na práh, jak jsem bral dráhu a mizel u kočky v bytě. Fuj, vevnitř jsem se opřel o stěnu, srdce se vracelo z tachykardie do normálního rytmu; ta potvora kočka mi chytla prudce ptáka přes kalhoty a hodila to zpátky.

"Hele, nevíte, kam zmizel Mlíkař," huláká drbna pankrácká na chodbě do komínu schodiště a stojí mi určitě na zvonku u mejch dveří. Dveře jsou jak papír, kočka mi zpracovává ptáka, v jedné ruce mám pořád víno, v druhý sejra. Zadržuju funění a pomalu se dusím a přemejšlím, kam odhodím alespoň ten sejra. "Slyšela jsem ho tu dupat, " řve to z chodby. Pošťačka mi pro něj nechala balík."

"Dupeš, Václave," chechtala se ta moje a pevnějc stiskla ptáka. "Dupeš jak tlustej velkej myšák a jak je vidět, nejen v noci."