Syndrom osamělého jezdce...

Tak už je to tady. Začínám na sobě pozorovat první příznaky. Jsem sám se sebou sotva tři dny a už se stačil pohádat.

Dneska jsem kousek od Waldshutu po ránu vyjel na nakládku. Po včerejšku,kdy jsem si celý den zpíval v autě a nakonec sám sebe obvinil,že zpívám falešně,jsem se rohodl,že už se nebudu hádat.
Vždycky totiž vyhraju já...i

Dneka jsem ráno nastartoval a vařil si kafe. Než mi zavařila voda koukám do navigace kam,že to mám jet.
No měl jsem to jen nějakých 180km.
Očíhnul jsem jestli na mě navigace nechystá nějaké vylomeniny,protože to někdy zkouší.
Tahá mě nějakou bundeskou docela kus,než najede na dálnici. Na to ji kašlu.

Nastavuju zvuk. Vyberte z nasledující volby.
Hlas 1 Zbyněk,hlas 2 Petra. Vybirám Petru,jako chlap se chci pohádat se ženskou...

Vyjíždím. Petra mi radí,že prej doprava... A kam asi jinam? Vidím,ne?
Za chvíli mi zase kecá do řízení. Posílam ji do prdele...

Jedu a příjíždím do obce. Petra ječí,že jsem prej překročil rychlost. Znovu ji posilám do prdele a přidávám poznámku o chytrých blondýnkách...

Dorážím ke kruháči. Petra sebevědomně hlásí,že mám vyjet třetím výjezdem. Jenže dálnice je značená už druhým...
Držím se jedenactého božího přikázaní "ženské nikdy nevěř..." a jedu druhým.
Perta se chvíli snaží tu šipku nasměrovat kam chce ona,než rezignuje a ukazuje kam jedu já...

"Přepočítavám trasu..." hlásí Petra.
"Jen rachuj,jsem zvědavý na co příjdeš..." odpovídám a koukám co ona na to.
"Při nejbližší příležitosti se otočte!" zvyšuje na mě hlas.
"Na to Ti sere bilý tesák..." odpovídám a jedu dál.
"Ostře do leva!" vyštěkne Petra. Zbystřím o koukám jak mě na fleku otáčí zpátky.
"No tobě ale dobře jebe... Jak se tady asi na takové šoustce mám s kamiónem zvrtrnout na fleku... " odpovídám jí pobaveně.

Petra to ještě asi třikrát zkusí než uraženě prohlásí:
"Cesta nenalezena... " a trucovitě jen ukazuje kde jsem.
Na nájezdu na dálnici už zase hraje chytrou,že ví kde jsme.

Když zase sjíždím a dojíždím na křižovatku,je ve svém živlu. Zase jí ta huba jede a já se jen usmívám,jam se snaží.
Přijíždím na křižovatku a zrovna tam kam potřebuji,rozkopali cestu... Jak,jinak... To mám teď,každou fůru co vezu. Nikde nedojíždím normálně. Vždycky nějaká objížďka.
Petra velí rovně,já jedu doprava. Vidím tabuli "Umleitung" tak jedu podle ní.
Petra zase štěká,že se mám otočit,odbočit,zatočit...
Dělám že neslyším,co ji sere nejvíc...
Přijíždím tam z druhé strany. Vypínám motor a sklopím volant.
"Dorazili jste do cíle..." oznámí mi vítězoslavně Petra...
"Ty jsi fakt krááááva... " vybuchnu se smíchem.

Příště se pohádám se Zbyňkem,doufám, že bude mít koule... Petra byla docela dobrá. :-)))

Fred

Ps: Batmanko,nechceš namluvit navigaci? Ta Tvoje by určitě měla úspěch. Sice by byla od +18 ale stejně... :-)))