Středa,je ho tam třeba...

Přicházím domů po noční,jsem dojebaný ,jak cigánské hračky. Mám chuť padnout rovnou do postele. Karel mě nadšeně vítá,lítá kolem mě v kruzích a skoro mě nechce pustit do bytu. "Uhni vole..." syknu na něj. Sedne si zadek a zase se zubí,jako bych mu chtěl dát řízek. Sedí a vrtí ocasem sem a tam. Pozoruje každý můj pohyb,napnutý jako struna,když vidí ,že beru do ruky vodítko vystřelí k výtahu,až je za ním ohnivá čára. Jeho cvakání drápků ještě slyším v bytě a on stojí přede dveřmi výtahu. Vycházím za ním a otvírám výtah. Poslušně čeká a nastoupím a pak vletí dovnitř. Uvnitř mavá ocasem tak divoce,že bubnuje na plechové stěny výtahu. Chytám ten ocas,protože to jeho nadšení mě značně sere. Bere to jako výzvu k hraní a začne mě kousat do ruky. Konečně jsme dole.... Karel vybíhá jako šílený a nedočkavě kouká kam vykročím,jestli k přednímu,nebo zadnímu vchodu. Probíhá kolem mě a najednou skáče těch snad deset schodů dolů,dole brzdí a bokem vrazí do dveří... "Ty jsi fakt pošuk střelený,špatně trefený" říkám mu zamračeně a otevírám dveře ven. Vybíhá ven a postakuje po venku jako bříbě. Noří tlamu do sněhu a vyhazuje ho nad sebe... Znovu a znovu... Unavenýma očima se rozhlížím kolem,nikde v dohledu žáden pes,tak ho nechám, ať se vyběhá. Zacházíme za baráky a jdeme k lesu. Karel pobíhá kolem s čumákem ve sněhu,občas tlapkou odhrne sníh a místo počůrá. Dívám se jak s elegancí baletního mistra propíná všechny svaly,když zvedá při tom zadní nohu. Prohne se v zádech,jako by dělal nějakou figuru. Nevím proč,okamžitě se mi vybavuje pan Harapes... :-))) Začínám přemýšlet jestli může být pes prostatik,když čůrá morseovkou... Přicházíme k lesu a furt sněží. Doufám,že to ztaje,ten minulý týden,jak jsem jel přes Vsetín na Střelnou a do Trnavy mi stačil. :-))) Karel odbíhá do lesa a já ho pomalu následuju. Koukám do sněhu a přede mnou jsou čerstvé stopy. Zbystřím a podívám se zkoumavě před sebe. Už je pozdě... Bessi už lítá s Karlem mezi stromy,oba klopí zatáčky,jako dostihoví chrti a sníh lítá vysoko do vzduchu. "Hmm..." pomyslím si. Doufám,že to není ona "pravá blondýna",ale její matka. Nemám to štěstí... "Ahooooj...." volá na mě a mává vodítkem. "Nazdar..." odpovídám a kráčím směrem k ní. Měl jsem to štěstí,se ji celkem dlouho vyhýbat,ale dnes není můj den. Zase vypadá nebezpečně sexy a ta černá ji fakt sluší. Její teplákovka s fajkou ve znaku a růžová kšiltka na hlavě,mě hrozně dráždí. Dlouhé vlasy sepnuté do ohonu to jen podtrhují. Každé setkání s ní,je hrozné pokušení a dneska jsem po noční a oslabený,mohl bych ji podlehnout. "Už jsme se dlouhou neviděli...." směje se na mě svým zářivým úsměvem. Má krásný a sexy hlas,nádherné čokoládové oči a dokonalé rty. Cítím,jak můj čurák,reaguje už jen na její hlas. "No,neviděli..." začínám se přiblble usmívat a začíná se mě se vstávajícím čurákem,zmocňovat i chtíč. "Chodíš venčit jinam?" ptá se mě zvědavě a můj čich zaregistroval vůni jejího parfému. Letí to přímo do mozku,kde to odpaluje nahromaděnou přehradu testoteronu. "kurwa... " proletí mi hlavou a na hlavě mi začínají růst rohy. Na mých rukou mi rostou drápy a oči se mi podlévají krví. Čurák už sebou divoce zmítá a chce ven. Chce ošukat tuhle blondýnu,u které jsem mu to tolikrát překazil. "Já ted chodím na druhou stranu a pak k přehradě..." vyletí ze mě bez přemýšlení. Vzápětí mi dochází,jaký jsem debil,že jsem ji řekl kam chodím s Karlem.

Podívám se kde je. Chce za každou cenu Bessi ošukat,ale ta je na něj příliš divoká a chce si jen hrát. Jeho čurák už kouká ven a čeká na svou příležitost.

"Rozešli jsme se..." říká a kouká na mé vztekle škubající péro. "Jo já vím. Volal mi,že když budu chtít zahrát na Playstationu,mám mu cinknout,že už bydlí jinde..." říkám a prohlížím si její zadeček. Stojí otočená ke mě zády a pozoruje marné pokusy Karla. "Kuwa,kuwa,kuwa... musíme jít,nebo se na ni vrhneš" propleskává mě zdravý rozum. "Uaaaaa... Pusť mě vem a omrdáme ji tady pěkně perverzně zezadu opřenou o strom." řve na mě z rozkroku můj čurák. Blondýna se sehne pro klacek,co jí leží u nohou... "Haaaaaaúúúúúúúúúúúúúú...." zavyju jako vlkodlak nahlas. Nechápavě se na mě všichni tři otočí. Kouká na mě blondýna,Karel i Bessi. Teď mi dochází,že jsem zavyl opravdu nahlas. Karel se ke mě rozběhne,jestli se mi něco nestalo,jestli nemám infarkt,nebo krvácení do žaludu. "To...To....Tak volám Karla,když ke mě nechce přijít..." zachraňuju situaci. "Znělo to jako nadržený vlkodlak" říká blondýnka s úsměvem a zase pozoruje mého cukajicího čuráka v rozkroku. Beru Karla za obojek a táhnu ho pryč. "No to taky jo. Musím jít,nebo bych Tě tady ošukal..." vyletává ze mě vzápětí. Blondýna na mě udiveně kouká a asi přemýšlí,jestli mi dobře rozuměla. Rychle odcházím a nechávám ji tam stát. Po několika metrech se otáčím,stále tam stojí a drží Bessi za obojek. Nejistě zvedá ruku a zamává. Taky jí maváme,všíchni čtyři. Karel a jeho ocas,já a můj čurák. Pouštím Karla a cítím jak se mi tep vrací k normálu. Oči se zbavují rudé barvy,drápy se zatahují a mění v prsty i rohy zmizely... Karel se zastavuje a otáčí hlavu za Bessi. "U třesoucí se čivavy,ty jsi amatér... " odfrkne si Karel na mou adresu. Podívám se na něj a on kroutí hlavou a zubí se. "Kuwa, víš jak to je,jednou zkusíš,potom musíš...." říkám mu snažím se tvářit moudře a ne nadrženě. "To jo,ale dneska je středa a je ho tam třeba..." odpovídá mi Karel a zase noří čumák do sněhu.