Volejte lékaře!!!

Parkuju kamión,beru peněženku a běžím do večerky pro nějakou svačinu. Musím rychle,protože stojím docela blbě a autobusák by mohl mít kecy. Venku mrholí a je celkem hnusně,prostě počasí na pikaču. Beru košík a procházím mezi regály ke chlaďáku. Nořím do něj hlavu a hledám něco dobrého,když slyším vrznutí dveří a pozdravení ženského hlasu. Nevěnuju tomu pozornost a dál šmejdím mezi jogurty a pomazánkami. Najednou mám takový divný pocit. Takový ten, jak Vám po zádech přeběhne mráz a zároveň máte pocit,že se něco stane. Než jsem to stačil vyhodnotit,setmělo se skoro do tmy,ta zářivka v lednici se jakoby taky ztlumila a začala blikat. Obrovský stín prošel kolem a když mě svým šmajdavě gumovým krokem minul,zase se udělalo světlo a já viděl na zboží v lednici. "Ty vole...co to bylo?" ptá se mě můj čurák v montérkách. "Co já vím... Bojím se podívat..." říkám mu. "Počkej,já se mrnku..." odpovídá a snaží se vykounout. "Ty krávo to je teda matroš... to musíš vidět..." říká mi a směje se, až se drží za koule. Otáčím hlavu a.... "Kuwa... to je teda Mařena...." vypadne ze a rychle zarazím hlavu zpátky do lednice. Začínám litovat,že jsem se otočil. Vedle mě u pultu s masem,totiž stojí co jsem ještě nikdy neviděl. Jestli znáte takové ty různé fotky z metra,co si lidi na sebe dokážou vzít,tak tohle je teď vedle mě. Zkrátka definice Mařeny. Ženská tak něco mezi 25-30 lety. Její váhu si netroufnu odhadnout,napasovaná do černých legín,ve kterých jde vidět každý fald. Na sobě žluté tričko které je očividně na hranici maximálního napnutí v tahu. Kopíruje všechny Michelinské preumatiky i s nějakými navíc. Asi ji došly potahy na polštáře,protože je bez podprsenky a prsa má tam,kde normální člověk pas. Vepředu z pod trička vykuje převis,který visí na legíny. Syntetická blondýna prakticky nemá nemá krk,ale v uších růžové kruhy a vlasy v culíku. Na nohách růžové gumáky,podivně shrnuté směrem dolů,protože se do nich ty lýtka prostě nemohly vlézt. "Ty vole čum na to. To musíš vidět!!!" řve na mě čurák a cuká sebou,aby lépe viděl. "Dej mi pokoj,viděl jsem až moc,tohle z hlavy jen tak nedostanu." plesknu se přes rozkrok. "Volejte lékáře! Volejte lékaře! Kočička v ohrožení!!! Pomóc,pomóc!!! Máte někdo číslo na Srstku??? Pomóc!!!" ječí čurák,stále se koukajíce na vedle stojící Mařenu. "Drž hubu!" chytnu čuráka pod krkem,až mu zfialoví hlava " co to meleš,jaká kočička,jaký Srstka???" "Se otoč a podívej sám!!!" chraptí na mě přidušený čurák. "Nechci!"odseknu mu. "Podívej se!" zase křičí můj čurák. "NECHCI !!!" zdůrazňuju mu svou odpověď. "Podívej se,nebo tě pochčiju...!" trvá na svém můj čurák. Vím,že je všehoschopný,když mu fakt o něco jde. Otáčím hlavu.... To na co se koukám,snad ani nejde popsat. Mařce asi něco vypadlo z peněženky,protože je široce rozkročená,jednou rukou opřená o sloupek skleněné vitríny chladicího pultu a druhou šmátrá někde po zemi. To ovšem znamená,že mým směrem je vyšpulený takový zadek,ne-li přímo prdel. Kdybych doširoka rozpažil ruce,teoreticky bych ho mohl vzít,za oba konce. Legíny teď jsou už vlastně za hranicemi svých možností a očekávám,kdy se ozve rána a ta prdel zaleje obchod. Bohužel vyšponovaním látky a jistě i tím,že je na prdeli a tudíž se opotřebovává,se látka stala poněkud průsvitnou... Takže ty bombarďáky,které jsou pod legínami,jsou jistě ušité z povlečení na peřinu. Na nich je s vykulenýma očima vyjevená Hellou Kitty,veliká jako velký plyšový medvěd v hračkařství... Chvíli zauvažuju,jestli byla normální a jen ji ten zadek "vyválel" na takovou placku... Je fakt,že to budí dojem,jako by jí dotyčná rozsedla... "Do piči... Tu už nikdo nezachrání..." konstatuju na adresu mého čuráka. "Ty vole,to není možné,co si někdo dokáže vzít na sebe... oni doma nemají zrcadlo???"ptá se mě čurák. "Drž už hubu,nebo jí řeknu o číslo,ať to spolu proberete...!!!" zasyčím na něho. "To raději dostanu kapavku,než tohle..." zavrčí,přetáhne si předkožku přes žalud a zaleze do břicha a je zticha. Já se otáčím protáhnu se kolem Mařky,která si nechává nakrájet celou tyčku vysočiny a s prázdným košíkem jdu ke kase. Přešla mě chuť k jídlu.

Fred

Ps: Tímto se nevysmívám obézním lidem,jen zkrátka některým chybí soudnost k tomu,co si vzít na sebe...