Věčná průserářka

Asi se nechám přebarvit na blond aby se lidé tolik nedivili mým kiksům. Ono je celkem nepraktické vysvětlovat, že fakt nejsem blbá, jen utahaná po 24hodinové směně.
Kdo dělá podobné směny nebo alespoň noční, tak jistě ví, že po ránu tělo jede jen ze setrvačnosti a všechno děláte spíše automaticky než vědomě. Poslední zbytky energie vždy spotřebuji na spočítání zrcadla a kasy a pak vypínám. Objevit se cestou domů nová dopravní značka, nemám šanci ji zaregistrovat.
A tak se mi včera, cestou domů, zase něco povedlo. Stavila jsem se natankovat. Samé automatické pohyby. Odšroubovat víčko, popadnout hadici, zasunout do otvoru a držet. Vše se zdálo normální až do chvíle než jsem šla platit.
Jelikož se u téhle pumpy stavuji celkem pravidelně, paní už mě zná a tak mi povídá. "Víte, že jste natankovala ethanol?" "Cože???" Tak se ji ptám co teď s tím. Prý neví. No bezva, nikde nikdo, koho bych se zeptala a tak se pokouším ještě na chvilku zapnout mozek. Nafta to není, je to alkohol což není od benzínu tak moc daleko, navíc v nádrži něco ještě bylo, takže se to promíchá, tak velký průser to snad není. No co, domů musím, tak jsem to riskla. S vypnutým rádiem, nastraženýma ušima abych slyšela jakoukoliv změnu, a s modlitbou na rtech, ačkoliv jsem ateista, jsem dojela domů.
Doma jsem ihned prostudovala na internetu vše o ethanolu a pak teprve šla spát.
Tentokrát to dobře dopadlo, ale děsím se co vyvedu příště...