Vzpomenu si ...

až se za zrcadlo podívám ... vzpomenu si na gaporeho

až půjdu loukou rozkvetlou kopretinami ... vzpomenu si na Vadez

až pojedu starou lokálkou k Irsku ... vzpomenu si na Sligomana

až budu v restauraci jíst francouzské brambory ... vzpomenu si na fredmpa

až si vysypu barvné lentilky do dlaně ... vzpomenu si na EclatL

až neznámé básně budu číst ... vzpomenu si na Venividipici

až půjdu po mostě ve Vídni ... vzpomenu si na Ewu

až na starém hřbitově budu číst náhrobní kameny ... vzpomenu si na al

až mi na eldéence někdo podá frťana ... vzpomenu si na barmanku

až půjdu nahá lesem jelení travou ... vzpomenu si na avenarta

až budu poslouchat písničky kapitána Kida ... vzpomenu si na Samwicu

až ruce masérky se mé šíje budou dotýkat ... vzpomenu si na happyendmassage

až na mé cestě vysvitne slunce ... vzpomenu si na bozimylacekbozi

až anekdoty uslyším vyprávět ... vzpomenu si na forhanda

až budu stoupat po schodech rozhledny ... vzpomenu si na Naranjita

až mě šamanská píseň osloví ... vzpomenu si na Assessorse

až u dveří stát bude pošťák s balíčkem ... vzpomenu si na Zambocha

až uvidím víly tančit v lese při písni slavíka ... vzpomenu si na Tijgera

až budu přikládat polínko do ohně ... vzpomenu si na chancera

až dívat se budu na tu jednu fotku ... vzpomenu si na vidian

až budu nevědět si rady ... vzpomenu si na Pet

až budu děkovat svému ránu ... vzpomenu si na Kapku

až budu čokoládu rozbalovat ... vzpomenu si na Cert40

až mé myšlenky budou hrát podivné souboje ... vzpomenu si na Awaye

až ... vzpomenu si na ...

než odumře mi poslední buňka ... vzpomenu si ...

(jelikož čekání není moje silná stránka a často se bojím, že co neudělám hned, nemusím už udělat nikdy … a taky nevím, co bude zítra … prostě – toto psaní ještě konce nemá)