Posedlost

Nejspíš jsem se přišla rozloučit, jelikož se obávám, že se nedožiji nedělního večera.
Je za tím má posedlost a otcovská láska... (Vážně nechci spát s otcem pro některé!) Jen mám prostě slabost pro hodně vysoké, potetované chlapce, kteří jsou malinko starší než já...
No, malinko je tentokrát 13 let a obávám se, že se to tatínkovi nebude líbit, jestli na to přijde. A možná by přežil i ten věkový rozdíl, kdyby si pod slovem punkáč nepředstavoval takové hrůzy.....
Rozumem bych si to možná odpustila, ale tohle už není věc rozumu. Ovládají mě hormony a nezkrotná nadrženost. Jedním slovem posedlost. Vzhledem k tomu, že vlhnu jenom při tom, když napíše slovo kundička, silně pochybuji, že odolám tomu, když na mě bude sahat a to on bude, musí.
Přijede mě tetovat, nejsem si jista, jestli to zvládne s takovým výhledem na "dekolt", ale při nejhorším prodloužíme plánovanou dobu a ověříme nově vymyšlenou metodu relativně bezbolestného tetování, tedy budeme dělat přestávky na sex a doufat, že endorfin odplaví bolest a pár čísel tu neskutečnou nadrženost.
Musím přiznat, že i přesto, že se za dobu, co jsem sama a jenom si tak šoustám (2,5 roku), bylo jen málo takových, které bych chtěla tak moc dostat. Z kterých bych vlhla jenom co si ho vybavím...
Má smysl bojovat s posedlostí? Není přece jenom lepší se jí plně oddat a doufat, že to nějak ustojím?
Seru na předsudky nebo následky, budu se těšit až ho ucítím pořádně hluboko a dokáže mi, že na to ještě má.
Třeba to bude krotitel, krotitel zlé ženy a ze mě se stane zase pilná studentka. Otázkou však zůstává, jestli studentka angličtiny nebo zakázané "lásky".... Necháme se překvapit. :)
P.S. Milujte se a málokdy se množte. Šoustejte bez zbytečných slibů, buď to dojde nebo si dáte ještě jedno kolo. :3
P.S. Jozífku, zlatíčko, jestli to budeš číst, neříkej mi to, zase bych se styděla. :D