cink cink ratata

Cink cink ratata

Země je kulatá

Za žádný roh schovat se nedá

Vždy najde ten, kdo druhýho hledá ...



Jako básníkovi s citlivou duší mi hned vytanuly tyto verše.



Prostě mi najednou zazvonil telefon, že prej mi někdo volá. A ten někdo byla kámoška z mládí, z lesů a skal, kde vandráci hlavu ukládali ke spánku. Prý se na mě někdo ptal a ona zkusila tohle starý telefonní číslo.

Naštěstí jsou věci, co neměním.

Svou mysl, své touhy, své lásky ... a své telefonní číslo.



Je to tak dvacet roků, co jsme se viděly naposledy. S tou zvláštní tulačkou, se kterou jsme si padly do oka a několik cest prošly spolu. Několik písní spolu zahrály a zazpívaly, i nějakou tu báseň složily. Třeba tu u nočního ohně pod mamutím převisem, co v sobě hluboký smysl má pro toho, kdo dívat se umí i se zavřenýma očima.



Tma jako v pytli

Kdopak tu bydlí?

Můru jsme chytli

Snad ztratila židli

že usedá na plamen

a křídla jí hoří

S touhou je ámen

(a někdo se tu s básní moří)



Jo, jsou věci, které člověk nemění a které nezapomíná, jako třeba ... tuhle báseň :-).

A okamžiky, co jsou vzácnými perlami v mozaice žití.

A lidi, co přidali na účet "má dáti" pár úsměvů.



Ještě, že je ta Země kulatá a ty lidi se nemůžou ztratit napořád.