Dá se nebo nedá se?

Otázkou myslím, dá se nebo nedá se stíhat průběžně číst všechny blogy a související komentáře?
Když jsem na těchto modrých stránkách objevila sekci blogy, tak mě naprosto nadchla…ne, že bych se těšila, jak si tu budu vylévat své hluboké myšlenky nebo snad pravděpodobnější bezmyšlenkovité výkřiky do tmy, ale baví mě číst tvorbu ostatních.
Stal se z toho takový můj rituál, kdy ráno vstanu, na mobilu najedu na své oblíbené stránky a čtu, co je nového…Dřív jsem vždy jen prolétla vzkazy, ale teď to chvilku zabere, než to všechno přelouskám (jsem od založení spíše systematik a nerada čtu věci na přeskáčku, takže vidina, že bych snad někdy dočetla až k poslednímu aktuálnímu blogu, je pro mě zatím v nedohlednu) :-)
Chápejte, jsem normálně pracující člověk, který má doma rodinu…a tady právě nastává můj problém.
Do práce začínám chodit s mírným zpožděním…maluji se čím dál tím méně a hřeben moje vlasy taky vidí jen z rychlíku (ještě že aspoň ty zuby si čistím)…no jo, ale když není čas, ztrácet čas.
Úplně na rovinu přiznávám, že v to plavu. Ne…ještě hůř, trochu se topím. Máchám rukama a není tu nikdo, kdo by mě vytáhl…a přitom se to tady prý hemží vílami. Člověk by čekal, že budou mít trochu soucitu a pomůžou, ale při bližším průzkumu zjišťuji, že to vlastně nejsou víly, ale čubkovíly a některé z nich dokonce jen čubky. Vsázela jsem alespoň na distingované dámy, ale ty si chodí okolo, přes rameno si přehazují svoje coule a ani je nenapadne podívat se mým směrem.
Mužskou část se ani nesnažím do svých problémů zatahovat, protože, jak jsem si všimla, většinu z nich skolil nějaký ťuťuňuňu virus a dokud to pořádné nepřeléčí, tak s nimi nebude řeč.
Přemýšlela jsem, že si vezmu den volna a všechno doženu, ale neřeší to můj problém z dlouhodobého hlediska.
Takže se ptám znovu…dá se nebo nedá? A jak to zvládáte vy? Nějaké rady?
PS: Cítím, že dnes nastává moje šance...zatím žádné nové blogy, to by v tom byl čert, abych to nedohnala :)