Lízáním přes nirvánu do ráje

Nasadila jsem si svoje nové brýle, pustila si hovadinu hodnou mého intelektu a zasnila se...

došla jsem k závěru, že bych asi chtěla být opět osouložována, chcete-li souložena.

Někým, kdo by citlivě opravoval můj pravopis, občas mi řekl, že jsem praštěná a láskyplně mě poplácával po zadečku. Chtěla bych někoho kdo by dítě vě mně miloval, já bych k němu mohla zdravě vzhlížet a mít s ním příjemný sex.

Představuji si ho jak mi něžně palcem a ukazováčkem rozevírá stydké pysky, vidím napětí v jeho tváři cože tam mám asi schovanýho za zázrak. Jen co zjistí, že nejde o jantarovou komnatu, ale o dírku kterou už určitě někdy viděl, nasliněným ukazováčkem přejíždí po poštěváčku pomalu, precizně, jako by mi na něj lepil pásku a vyháněl bublinky. S upřeným pohledem zkušeného speleologa zasouvá prst dovnitř jeskyňky a s uspokojením si tam jen tak čvachtá. Po chvíli čvachtání se mi zadívá do očí a šeptá „ty jsi ale zkažená“ Já přitom vůbec nejsem zkažená, já prsty do cizích otvůrků nestrkám. Já jen roztáhnu nohy trochu víc abych se mohla dívat.

Po chvíli se dívám i na to jak noří svoji tvář mezi moje stehna, cítím jak se rty snaží uchopit šťavnatý poštěváček stejně jako opička banán. Sleduju jak se pomalu uspokojuje touhou po mém uspokojení, jak kmitá jazykem, saje a pije, no snad se nechce prolízat až do nirvány sám.

Nechci ho rušit na cestě k věčnému klidu a míru, tak se jen lehounce natočím tak aby tlak působil na správném místě, do rukou něžně uchopím jeho hlavu a citlivě upravím rytmus, pohybuji pánví a vzdychám ve chvíli kdy jsme se oba setkali... v okamžiku kdy je mi i vesmír malý, vím jen jedno, už ho nedržím něžně, ale rvu si jeho hlavu mezi nohy s myšlenkou pro všechno na světě, hlavně nepřestávej!