Důchodcem nanečisto.

Znáte to? Potkáš čerstvého důchodce a dozvíš se, že nemá čas a že nic nestíhá.
Nekecá. Právě to zažívám.

Jak si možná někteří jedinci tady vzpomenou, dal jsem loni na podzim výpověď po 17ti v letech v jedné fabrice a těšil se na novou kariéru.
Hrstka kamarádů s finančním zázemím rozjíždíme novou firmu od nuly. Hala spravená, stroje stojí a proud nikde. ČEZ má prostě na všechno čas.
Tak už se stalo, že sedím už druhý měsíc doma a prakticky nemusím nic. Jen čekat.
Teda, to jsem si myslel do doby, než jsem se rozhlédl. Všude na mě čekala spousta práce. Když pominu práci na zahradě, kterou každý nemá, tak jen domácnost je slušný žrout času.
Vůbec nezbývá na laškování tady na amíkách a sotva se zapojím do nějaké debaty, už je po ní.
No a pak mě to napadlo. Zrovna před chvílí. Musím si najít kamarádku ve Valmezu, tam co budu pracovat. Teď bych tam jezdil jako do práce a časem rubal hromady přesčasů. A ještě budu doma pochválen.
No není to geniální?