Střed vesmíru.

„Ahoj, jsem Petr 38, 19/5….“
„Čau, zvládneš mojeho 22/6…..?“
„Ahoj, jak se máš, dala by sis moji kládu….?“

Atakdále, atakdále, atakdále. Jen jedny z mála vět, kterými se dnešní muži seznamují ve virtuálním prostředí. Takto osloví na eroticky zaměřeném webu úplně neznámou ženu za nějakým, pro mě dosud neznámým účelem. Ano, jsme na erotickém chatu, ale to se ani tady nedokážeme bavit na trochu jiné úrovni než stylem neandrtálce, který odhodil kyj a vylezl z jeskyně? Nejsem puritán, ale opravdu si nedokážu představit, že by takto někdo oslovil ženu třeba v baru. Samozřejmě, na chatu to funguje trochu jinak, ale i tak…co čekají, že jim odpovím na oslovovací větu v takovém stylu?

Dobře, říkám si, dám modrému nicku, který se tak nešťastně odprezentoval první větou, šanci a otevírám jeho profil. Hmm…, nick XY123, pohlaví mužské, kraj Středočeský. Tečka. Nic víc. Když je dobře, má i galerie. První galerka – penis, penis, penis… Druhá galerka – identická s tou první. Třetí, čtvrtá… opravdu kreativní přehlídka jediné části těla z různých úhlů, pozic...

„Ahoj.“ polknu jeho seznamovací větu a snažím se o příměří.
„Odkud jsi a kolik ti je?“
„Všechno sis mohl přečíst v profilu, najdeš tam vše.“ chápu, že ne každý hned lustruje profil toho druhého, ale pokud už se ptá tímhle stylem, nehodlám mu konverzaci usnadnit.
„Profily nečtu. Tak co? Chceš šukat?“ jde rychle na věc.
„Samozřejmě, že ano, miluju sex.“ což je pochopitelně pravda. Dokonce jsem v tuto chvíli i pěkně nadržená. Sex má rád asi každý…nebo alespoň každý kdo na tyhle stránky zavítá J
„Super! A jak to máš ráda? Co máš na sobě? Narvu ti ho tam hned teď!“
„No počkej, my si ale nerozumíme. Já mám ráda reálný sex, ne přes klávesnici.“
„Však jo, já to s tebou chci reálně.“ odpovídá nick XY123 ze středních Čech.

Poté, co mu osvěžím zeměpis ze ZŠ, že by musel jet 400 km, pokud si chce dopřát reálné setkání se mnou, už nenapíše. Alespoň ne ten den.

Za pár dnů, pravděpodobně stižen amnézií, píše to samé. Připomenu mu naši poslední konverzaci.

„Ty krávo, tak co sem lezeš??“ odvětí galantní středočech.

Proč to všechno píšu?

Zamýšlím se nad tím, co skutečně takoví „borci“ chtějí. Dnešní přetechnizovaná doba jakoby zdegenerovala mezilidskou komunikaci. Jsme si všichni blízko, ale jen virtuálně. Kde jsou ty doby, kdy se chlapi nebáli oslovit ženu kdekoli venku, začali se s ní normálně bavit a balit ji. Nesčetněkrát jsem v obchodě nebo v baru (prostě v reálném prostředí) narazila na někoho, kde byla vidět nějaká ta chemie na obou stranách, ale zůstalo to jen u očního kontaktu. Jasně, mohla jsem ten první krok udělat já, ale upřímně – chlap, kterému bych měla dodávat odvahu k prvnímu kontaktu, mě nijak neláká. Moje škoda? Možná…ale kdyby měl reálně použít seznamovací větu z úvodu, „Ahoj, jsem Petr 38, 19/5“, tak to ať radši mlčí.

Pánové, nemám nic proti reálnému setkání, dávám mu dokonce přednost před hodinami strávenými na chatu. Pokud skutečně čekáte, že se vám naservíruju celá nažhavená po první větě v takovém stylu, pak vás zklamu. Takhle to v reálném světě nefunguje, taky se nerozhodnete svézt v nějakém autě jen proto, že vám to někdo nabídne a ukáže fotku jeho výfuku. Otázkou ovšem je, zda někdo, kdo se snaží navázat kontakt na chatu rozměry svých genitálií, myslí nějaké to reálné setkání opravdu vážně :-)

Na závěr prosba pro všechny. Nechoďte na mě s mírami vašeho přirození. Mně ty čísla stejně nic neříkají. Nikdy jsem chlapovi penis neměřila. V šuplíku u postele mám hodně zajímavých hračiček, metr mezi nimi není :-)

K čemu mi bude chlap se SUPER nástrojem, když bude smrdět, bude se k ženě chovat jako hovado, sympatie na nule. V tomto případě se nedostaneme ani k tomu, aby si rozepnul kalhoty. Charismatickému sympaťákovi odpustím i to, že jeho mužství není z největších, protože vím, že mi to vynahradí jinak.

Jedincům, kteří přesto považují své péro za střed vesmíru, se hluboce omlouvám. Evidentně žiju v jiném vesmíru :-)

Chlapi nekamenujte mě, je to moje prvotina, příště se polepším :-)