ZÁPIS DO DENÍKU

Už nějaký ten pátek jsem nenašla nic, co by mi opět potvrdilo, že je můj muž kurevník. Možná je to tím, že se konečně snaží své zálety maskovat nebo to zvládá pořešit na služebce, kterou má každý týden. Ať je to tak nebo tak, doma je relativní klid. 
Náš život se opět vrací do starých kolejí. Já přežívám a manžel si spokojeně vrní. Ráno neřeším, co si vezmu na sebe. Krajkové prádlo začíná být čím dál hlouběji ve skříni. Womanizer má každý den zátěžový test. Život trávím u sporáku nebo klečmo u manželova péra. Nemám se z čeho radovat. Tak nějak mi to zdraví ke štěstí nestačí. 
Dříve mi dělal radost sex, ale už to tak není. Muži dávám každý den co chce, ale nedostávám nic. Dělám si to denně sama a připadám si hloupě, když tu odmítám ty, kteří by se pro mne chtěli třeba krájet. Vím, že nejsem jeho jediná, ale snažím se tomu věřit. Nemám žaludek na to, abych šla občas za jiným a vzala si to, co mi schází, když tak urputně tvrdí, že je svatej. 
Už jsem se udělala u každého porna, co jsem na netu našla. Některé jsem použila i 2x. Včera jsem dokonce zabrousila i na gay porno a nebylo to špatný. Jenže jak dlouho to takhle vydržím? 
Vím, že on šuká kde se dá, ale nikdy mu to nedokážu. A i kdybych dokázala , tak je mi to na hovno. Tohle všechno už tu bylo. Nezačal by se snažit. Neřekl by "Jdi si také zablbnout.". Proč by to dělal, když mu to takhle vyhovuje? Má milující manželku, která ho nechce opustit. Má bokovky, které vždycky ukecá. Má doma hloupou nymfomanku, která poslušně čeká na jeho návrat. Má zmanipulovanou trosku, která mu slouží. Je takhle šťastný, protože si dělá, co chce. Ovládá můj život a dělá mu to dobře.