A přeci....

A přeci...je tomu již nějakou dobu, co se tento server snažím využívat k ukrácení dlouhé chvíle. Ruku na srdce, spíš se nedaří, než daří. Pokud je člověk takové nátury, že mu k uspokojení postačí sjet galerky, na chatu psát stále to samé dokola a doufat, že se nějaká rybka zachytí do jeho sítí, budiž. Vždycky mi bylo ostatními vtloukáno, že jsem jiný...

Až do nedávná to tu byl stejný stereotyp, jako doma. Nic nového, jen jsem se pro něco nadchl a hned tvrdě narazil, přísloví "Nikdo ti nedá tolik, co já ti dokáží slíbit" dostalo přes nesčetné opakování snad všechny odstíny barevného spektra... Do doby, než můj zájem zachytila bytost, Ona. Skvost zdejší, pro oko obalem líbivá, pro nitro obsahem neobvyklá

Ani Tě neznám (zde si můžu dovolit upustit od pár standardů staré školy a nevykat Ti) a přesto jsi mě čímsi zaujala. Nelze to nazvat zalíbením, poblázněním, chemií lidského kontaktu, ani nevím, zda se to nějak nazvat dá. Člověk má věčnou potřebu každý záchvěv jeho života, pocit, událost někam zařadit.... Nemám odvahu na rovinu zjistit, zda máš na to se sejít u kávy. Byť poznat Tě osobně je to, co mi poslední dobou léta hlavou jako ozvěna, která se snaží v dokonalé utěsněné nádobě najít cestu ven.... Tak mě napada, jak ses tam vůbec dostala?? Každopádně jsi mě inspirovala k tomu, abych zde vyplodil několik vět, které stejně nikomu nic neřeknou a zdá se k Tobě dostanou je bez záruky

A přeci....je to krásná neznámá, která vyrve z kolotoče stereotypu

Děkuji Ti za to :)