Stále mě překvapuje

Onehdá jsme jeli na výlet, a protože ten můj ví jak ráda řídím, pustil mě za volant (nebylo to poprvé). Na drobnosti jako to, že mu občas prudce zabrzdím až mu létají věci z rukou, nebo že mi to na křižovatce chcípne, si už zvykl a nijak to nekomentuje, přeci jen jsem zvyklá na jiné auto a jsem v podstatě ještě začátečník. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, než jsme vjeli na lesní cestu (prostě jsme tam potřebovali a o sex nešlo). Asi po 100 metrech ležel přes cestu spadlý strom, tak prý ať ho objedu přes pole. Bylo posekané, rovné a bylo sucho, tak jsem tedy jela. Ač jsem jela pomalinku a pozorně sledovala co mám před sebou, najednou se ozvala rána. Celá vyděšená jsem okamžitě zastavila a běžela se podívat, co se stalo. Za námi veliký šutr a o kus dál díra v trávě, ve které byl schovaný. Dívám se pod auto na škody (orvaný plast a promáčknutý plech, ale naštěstí bez díry) a otáčím se na něj, a se slzami v očích hlásím škody a omlouvám se, že jsem ten kámen opravdu neviděla. Odpovědí mi bylo jen: "Já taky ne." Žádný křik, žádné nadávky, žádné pobíhání kolem auta, jen: "Hlavně že tam není díra, tak jedem dál." Nevím co mě rozrušilo víc, zda ta škoda, nebo to jak byl v pohodě, ale dál už jsem jet odmítla. Napadlo mě, že už mě nejspíš nikdy řídit nenechá, ale hned druhý den mi před barákem podal klíčky, a mé poznámce "Po lesních cestách ale nejedu" se jen zasmál. Čím vším mě ještě překvapí?!