jak jsem podléhal módním trend

Módní trendy

     &n bsp;      Také jste podléhali módním trendům? No kdo z nás ne, že začalo to už ve škole, i když ze začátku nešlo hned o modu ve smyslu oblékání. Jen tak mimochodem, ti mladší si asi můžou říci jaké módní trendy v komunismu, normálka i my jsme chtěli mít to, co letí. Tak jsem jako kluk toužil, moc toužil po stojánku na knihy, byl skládací barevný a plastový, stál snad hrozných šestnáct korun. Všichni ze třídy ho již měli, jen já ne. Snil jsem o něm a tak jsem zvolil malou lest, řekl jsem doma, že máme stojánek na učebnice povinný do školy a že v Siréně mají hezký modrý. Náš táta řešil vše po svém, do týdne jsem měl stojánek jako žádný jiný, kovový, skládací a veliký. Naštěstí jsem jej nedostal do aktovky, protože jinak, bych asi umřel na vysílením někde na půl cesty do své ZŠ a kdybych došel a proběhla by tehdy skoro pravidelná aktovková bitva asi bych někoho zabil. No věnoval jsem spolužákům svobodu.

     &n bsp;      Další věcí co měl každý jen já dlouho ne byl tolik oblíbený „klik klak“ pro ty co nevědí, jsou to dvě plastové koule na kousku špagátu, které se houpavým pohybem paže uvedli do pohybu a jak o sebe naráželi vydávali klapavý zvuk. Zase věc bez, které jsem nemohl existovat, táta nezklamal, dostal jsem „klik klak“, který vydával zvuk co mi všichni záviděli, jen ten trénink nebyl bez obtíží. Táta mi jej nechal odlít z dentakrylu a každá koule byla veliká jak tenisák. Měl jsem ruce, jak bych je strkal pod buchar.

     &n bsp;      A život šel dál, kamarádi nosili rifle z tuzexu a mě šikovná babička šila kalhoty z tesilu, no tím neoslníte vrstevnice, kterým se začínají zvedat hrudě, což bylo velmi zajímavé  a inspirující. Snad největší ponížení jsem zažil s papírovou bundou, kamarádi nejen, že je měli a na nich nápisy „Parmalat“ nebo „JPS“ , zbytečně nám třídní říkala, že ta bunda propaguje špagety , oni byli bozi pro holky a já zas nic. Nakonec jsem se i já dočkal. Dostal jsem bílou a krásnou, jenže pozdě. V té době ji už měl každý a měli ji za 150 vočí na každém rohu. Byla to neskutečně těžká doba, ale také neskutečně krásná. 

     &n bsp;      Dnes módním trendům nepodléhám, jsem moudrý a rozumný muž, vím, že je to jen pozlátko , ale ten stojánek , ten stojánek bych táto moc chtěl