Chybí mi spank, znáte to, ne?

Naposledy jsem dostala výprask před třemi lety. Chybí mi, jak mi na holý zadek dopadají rány a já se snažím vydržet co nejdýl. Nejhezčí vzpomínky mám na výprask rákoskou, i když z ní mám velký respekt. Nejvíc vzrušující mi přijde výprask páskem. Jednak se dá použít kdekoliv, ale hlavně je hrozně sexy sledovat, nebo jen slyšet, jak pásek opouští své místo v pase v kalhotách. Svírá se mi z toho hrdlo, mrazí mě v žaludku a teče mi kunda. Ten pocit, když vím, že přijde výprask. Mám si stáhnout kalhoty a ohnout se, nastavit zadek. Nekonečná chvíle předtím, než přijde první rána. Bolest, uspokojení, strach, chtíč. Všechny tyhle pocity se pak hromadí v těle. Moc ráda bych si vyzkoušela výprask něčím novým, co jsem ještě nepoznala. Jako třeba tawse, nebo obyčejný klepáč na koberce. Ale úplně bych si zatím vystačila s úplnou klasikou. Aneb co dům dal :) Pětadvacet na holou, pěkně přes koleno, přísnou rukou. A když by nestačilo, tak se to dá vyřešit další krásnou věci, která je v každé domácnosti. Běž a přines si vařečku.. a výprask může pokračovat. To mě svádí přemýšlet nad situací, ve které by mělo k výprasku dojít. Vlastně není problém, dostat na prdel kdykoliv během dne, ale někdy je dobré promyslet, na kdy to nechat. Co takový výprask před spaním. Pěkně na dobrou noc. Když už je holčička převlečené do pyžama a nečeká žádný trest. Tak proč ji zrovna nepřekvapit kvalitním výpraskem. A když né před spaním, tak třeba po sprše. Nerada se utírám, chodím po koupelně mokrá.. jsem často drzá, odmlouvám. Tak proč to nezkombinovat. Počkat až vyjdu ze sprchového koutu, postavit mě k umyvadlu, do úst dát místo roubíku mýdlo, aby se mi umyla i ta nevymáchaná pusa a pořádně mi zmalovat prdel kartáčem na vlasy do ruda. No skoro bych zapomněla na poděkování. Je snad samozřejmé za výprask poděkovat. Někdo mě přeci vychovávat musí a zaslouží si za to patřičné ocenění. "Ano pane/paní, děkuji, že jsi mě potrestal/a. Jsem ti za to velmi vděčná." Taková strojené poděkování, že? Chtělo by to něco osobnějšího. Ale někdy může stačit i obyčejné "Moc děkuju." se slzami v očích. Ale po výprasku umí práci ocenit každý. Někdy je třeba to připomenout i během něj ne? Nebo může nedostatečné poděkování znamenat, že bude výprask pokračovat. To mám ráda. Neumím to totiž.. nebo alespoň né dostatečně. Potřebuju se v tom zdokonalit a jak jinak, než že za to budu trestaná. Ono bude nejlepší, když si uvedu příklad. Po padesáti ranách vařečkou, nebudu umět dostatečně ocenit co pro mě pán/paní udělal/a. V tu chvíli se hodí jedině upozornění na můj nevděk a nastavení dalšího trestu. Měla bych si dojít pro rákosku a za každou další ránu na můj nevděčný zadek řádně poděkovat. Třeba mi jich bude stačit už jen pět. Možná deset. To se uvidí. Když už zase myslím na tu rákosku, tak mi to připomíná jednu nesplněnou představu, kterou bych si ráda splnila. Líbilo by se mi, kdybych jednou dostala takový tvrdší/formální trest. Je to otázka pohledu. Kdybych byla přivázaná provazem k trestné lavici, nohy u sebe, nahé tělo na studené lavici a rákoska svištící vzduchem na můj odhalený zadek. Nebo druhá varianta s trestnou kozou. Kdy mám svázané nohy i ruce a zadek mi nechráněný trčí do místnosti vstříc trestu, který si zasloužím. Nedávno jsem také viděla zajímavé video, které mě přivedlo k myšlence, jestli by si subka měla výprask užívat. Přeci jen, je to trest ne? Co se stane, když budu mít po výprasku mokrou kundu? Neznamená to další trest? To se přeci nedělá, abych si trest užívala. To by alespoň stálo za to, abych šla s rudým zadkem klečet do kouta. Ruce před sebe a na ně rákosku. Když spadne, můžu se připravit na dohru. Pro příště si dám pozor, ne? Občas taky přemýšlím nad výpraskem v přírodě. Přece jen proutky jsou vzrušující. Procházka se štípajícím zadkem, strachem z toho, že někdo uvidí jak dostávám výprask, jak se mi kalhoty pohybují na zmalované prdeli je hrozně vzrušující. Už úplně cítím jak teču, když bych dostávala výprask opřená o strom a v dáli bych slyšela houbaře, kteří by si vykládali, jak mají plný košíček, nebo naopak, že letos vůbec nerostou. Zajímalo by mě, jestli bych se zmohla na prošení o přerušení trestu, než přejdou. To by totiž mohlo znamenat dohru třeba doma, že jo. Jestli by nebylo lepší nechat se ponížit tady a doma dostat místo nářezu, taky nějakou odměnu. Zajímala by mě i další věc. Když něco provedu, jako že se to dřív nebo později stane, tak kdy se dozvím, že dostanu? To může bejt různé, že jo. Co když je to psychologická hra. Oznámit mi, že bude výprask, ať si sundám kalhoty a jdu do kouta a až uslyším budík ať přijdu a přehnu se přes koleno. Stát tam dvacet minut a přemýšlet, jaké to bude není vůbec pěkné. Pak přijde výprask, dostanu svůj díl a hra pokračuje. Opět do kouta. No tak půjdu, že jo. Trochu se mi klepou kolena, ale očekávám zase zvuk budíku, kdy bude výprask pokračovat. No, ale co takový roubík. Klasika ne? Když řežeš subku, občas křičí, hádá se, prosí.. občas ji je třeba umlčet. Pak ji zase tečou sliny a kňučí. Ale to tolik nevadí. Taky rád/a sleduješ subky zmalovaný zadek po výprasku? Já moc ráda pozoruju výsledek práce. Už aby to tu bylo, moc se těším na pořádný výprask :) Za tuhle sepsanou úvahu mám pěkně mokrou kundu, jen tak mezi náma. Půjdu si to pořádně udělat, protože můžu, nikdo mi to nezakázal, naštěstí. A když mi budeš chtít nařezat, tak klidně napiš, víš dobře, že si to zasloužím ;)