Jak jsem vypral Old Spice...

Protože mi zákonitá tchyně vždy důrazně kladla na srdce, že práce nedělní v nic se obrací, přesunul jsem veškeré povinnosti na dnešní pondělí. Tak jsem časného jitra očistil zeleninu do drůbežího vývaru, zadělal kvásek na bábovku a popřemýšlel, čím naplním pračku. Je nešvarem výrobců, že automatické stroje prací slouží pro 4, 5 i 7 kilogramů prádla, ale žádný z nich nepředpokládá, kde by se v domácnosti stárnoucího osamělého seladóna vzalo najednou tolik prádla. Tak jsem chodil jako rytíř bez hlavy po bytě, usilovně přemítaje, čím zaplnit nerezový buben. Ono to pánské bílé spodní prádlo nelze skladovat dlouhodobě, tudiž jsem přidal i jedno prostěradlo a povlak z křesla. Že se chybička vloudila, seznal jsem až později.

Zatímco hrnec tlakový zuřivě syčel na plotně a kvásek pohádku "hrnečku, vař" připomínal, ozývaly se z předsíně duté rány, jež vyluzoval během praní automatický stroj prací. Pojal jsem neblahé podezření, že Whirlpoolka mi dává striktně na vědomí, že je na konci životnosti a je na mně, abych svému účtu před vánoci pustil žilou...

Nicméně, konec dobrý, všechno dobré... Drůbeží vývar již se chladí v lednici, bábovka čeká na čokoládovou polevu a já, tahaje prádlo z bubnu, vylovil jsem spolu s prádlem i dočista do čista vyprané balení jednoho antiperspirantu. Obávám se oprávněně, že nedojdu slávy jako Alexandr Fleming blahé paměti, když nechtěně a náhodou objevil penicilin. Ale třeba ta náhodná zatěžkávací zkouška mého spodního prádla bude prospěšná a prádlo svého uživatele nadále bude potu odolné. Bylo by to báječné...