Báseň

Svazují nás předsudky a stud A uniká nám zábava a pud. Proč nebavíme se jako puberťáci, bezstarostně, hlupáci.

Přitom sami jsme si smyčku stáhli a pak další a další Kde konec a začátek má se ztrácí

Většina provazy ani nevidí ti bez nich jsou přece blázniví jak můžou se takhle chovat svobodně se rozhodovat!

To v TV a kostele přec není, když náhodou je, tak se to nesmí. Co naplat že zdají se nám sny Zatlač slzu, spi

A neříkej to raději nikomu mohl by se smát. Že konec smyčky to je neměl by Ti lhát

Snad sám to ani neví, či očí zavírá Ty to teď už víš a to se počítá

Je na Tobě chceš konec lana hledat? Někdo si zvyknul jiný zkouší řezat.

Jen tak nad ránem za střízliva Hrabkal