Vize

Ali promiň, Tvůj blog bude muset ještě počkat. Zdají se mi opravdu zajímavé sny, někdy jsou tak silné, že jsou to téměř vize. Tohle je možná nejsilnější sen za poslední dva roky. Pohodlně se usaďte, udělejte si dobrou kávu a nechte se nést na vlně fantazií.

Byl jsem členem výpravy, někam do podzemí, nevím zda to byl zakázaný nebo ztracený chrám, náhle přede mnou byla jen stěna, nic víc, bylo šero, ale ne tma. Rozhlédnu se kolem sebe, znenadání jsem sám, ostatní někam zmizeli. Cesta zpět není, jsem ve velké uzavřené místnosti, pokusím se zatlačit na stěnu před sebou, ta kupodivu povolí jak dveře od garáže a zklopí se ke stropu. V dálce, v temnotě se něco děje, míří ke mně postavy, jsou evidentně po smrti, bráním se rukama a postupně je likviduju, jak v nějaké hře. Pak se ale objeví opravdu velká postava, chytne mě do náručí a já vybaven lýtkovou kostí, se marně pokouším ubránit.

Ne, nemá to smysl, zahazuju kost a postavu objímám a pokouším se jí dát svou lásku. Všechno se zponenáhlu zpomalí, postavy se zklidní, ta co mě nesla mě položí na zem a v ruce má nějaký předmět, který mi dává do úst. Ocitám se jinde, zřejmě někde v nemocnici. Táhne mě to autmaticky k prvnímu pacientovi, dotýkám se ho a rázem se před mýma očima uzdravuje do plného zdraví, po cestě si to ověřuju u dalšího pacienta, který je v kritickém stavu a nad kterým se sklání lékař a bojuje o jeho život. Lidé jsou překvapeni, odcházím z nemocnice ven. Z auta vystoupí muž a naléhá na mě, abych zachránil jeho dítě. Začínám si klást podmínky, nechci peníze, první je, že z něj vychovají slušného člověka, druhou si už nepamatuju a třetí, že bude milovat své rodiče. Samozřejmě mi to slíbí.

Pln radosti zacházím za roh, kde na mě vyskočí chlap jak hora, v mém snu měl dva a půl metru, byl trochu deformovaný, kolem padesátky, skoro jak po zásahu radiace? Snaží se mě svázat do vodítka pro psy, takového toho natahovacího (pro malé psy). Nevím, zda mě chce okrást, nebo zabít, či dokonce sníst. Snažím se mu vysvětlit, že mu pomůžu, uzdravím ho. Málem se mi to nepovedlo a bylo po mně, nakonec se mi podaří se ho dotknout a on se změní v silného chlapa plného síly. Je z něj můj ochránce. Ve snech čas neexistuje, ocitám se proto zase jinde, vím jen, že uzdravuji nemocné. Ale jsme to my, lidé, kteří způsobují všechno utrpení. Zpoza rohu se na mě vyřítí skupina lidí, dva muži, dvě ženy a možná ještě někdo. Muži na mne vytahují pistole a míří přímo na mě. Dám pokyn ochránci, aby je zabil.

Ten neváhá ani vteřinu, jednu zbraň obrátí proti útočníkovi a střelí mu kulku rovnou do hlavy, druhý má o pár vteřin života víc. Zabij i ty ženy. Něco je špatně, ženy přede mnou leží a mám pocit, že na sobě mají masku, že mě jen postavy z chrámu zkoušejí. Rozhodnu se všem vrátit život a najednou se dostavuje prozření. Jsem předurčen léčit všechny, kteří o to požádají, stanu se majetkem všech, všichni mi slíbí cokoliv, aby zachránili sebe či milovanou bytost, ztratím právo na svůj život. Je to poslání, stát se světcem a můj ochránce mě bude chránit, ale ne ničit a zabíjet. Smířím se se svým osudem a najednou mě probouzí sms v telefonu. Přemýšlím o tom snu, a chci ho hned napsat, aby nic podstatného nechybělo. Docházejí mi souvislosti, které mi v tom snu nebyly zřejmé. Cítím spoustu lásky a říkám si, že pokud bych ten dar skutečně měl, tak bych tomu ten život věnoval, protože není vznešenějšího cíle. I za cenu toho, že bych věděl, že většinu lidí zachránit nestihnu. A proto mě bude i velká část lidí nenávidět. Zkuste se vžít do toho snu, do mé role, jak by vypadal Váš život? A já si zatím uvařím čaj, protože bez čaje po probuzení jsem jak mrtvola :-D