Krásná a rozbitá

Pravděpodobně jsem nikdy nebyl příliš zadobře s monogamií. Těžko bych se popsal jako nějaký Céladon nebo notorický svůdník. Vždycky mi šlo spíše o jakési souznění a sympatii pro druhého, pokud nekráčelo o zcela karnální touhu po uvolnění napětí. Vztahy takhle vzniknuvší později přerostou v hluboká přátelství, kde s takovým partnerem můžete trávit čas kdekoliv, jakkoliv a čímkoliv, aniž by se byť jen kousek nepohodlí objevil. City jsou v tomhle případě naprosto zásadní a výrazné, ale není pravděpodobné, že by cokoliv vyrostlo v "oficiální" vztah.

Jedna podobně smýšlející skvělá kamarádka se nicméně dostala do prekérní situace, jsa vězněm vlastní mysli. Pamatuji si ji jako charismatickou a žoviální, tak viditelně zazdívala svým příjemně kousavým humorem díry, které její v jádru vcelku křehké osobě vetknul život. Tancovali a zpívali jsme, opilí, za zvuku "No place like London" od Johnnyho Deppa v muzikálovém filmu Sweeney Todd. Ona nalezla komfort v mých slovech a britském pozadí, já v tom, jak jí rány, které inkasovala, udělaly jen krásnější. A také v jejím skvělém, do alabastrové kůže vytesaném pozadí.

Dnes jsme se sešli po delší době, detaily jejíhož průběhu se rozebírat nechystám. Setkali jsme se v kavárně při nemocnicí, kde byla hospitalizována. Navzdory tomu, že jí deprese tlačí do rohu nechutě pokračovat v životě, tam seděla jako kdyby život byl jen pozlátko kolem zázraku její existence. V červených šatech a s jejím přisprostlým pousmáním se culila a upíjela presso.

Pozdravili jsme se, promluvili si o knize, kterou jsem jí před několika měsíci půjčil, pěkně chlípná knížka to byla "Normalizační pornobrak" popisující příběhy nadržené mládeže v Praze, kde mnohdy neunikli pozornosti tehdejších ochránců mravních a ideologických pořádků. Bylo mi jasné, že to potřebuje, ale přeci jen, léčí se. Je morální vyjít vstříc člověku, u kterého se nedá vyloučit, že sex používá jako součást terapie? Rozhodl jsem se tu myšlenku upozadit.

Dlouho jsme neváhali, ač myšlenka sexu nebo dotyků nebyla vyřčena a ani aplikována, dokud jsme nedorazili do parku, kde položila hlavu do mého klína a já její nádherné, ryšavé vlasy mohl proplést mezi prsty. Píšu sem vlastně jen z čisté radosti, že se mi ten člověk vrátil do života. Možná to vypisuju, protože jsem s ní přišel na myšlenku polyamorie a ona ji zcela akceptuje a sdílí. Taky mě zajímá, co na to říká zdejší neveřejná veřejnost, zdali to není opovrženíhodné.

Ale mé vztahovačnosti a ukázkového "over-thinkingu" (použit anglický výraz kvůli neexistenci českého, výstižného a jednoslovného) již dosti.

Překvapila mne velice, když, zatímco deset metrů od nás si pouštěli hudbu nějací náctiletí, místy prošel pejskař a všehovšudy byly čtyři odpoledne, se jala mi rozepnout kalhoty a udělat mi dobře, poté mne, jako kdyby toho nebylo mála, obkročmo osedlat.

Její živočišnost je něco, co v ní neutlumila ani intenzivní léčebná kúra antidepresivy. Nevyhasla, tak jak jsem v lidech na lécích tolikrát viděl. Máloco na světě mi udělá větší radost. Děkuji za pozornost.