Jak jsem byl u doktora

Vím, že bych měl mít nadhled a pochopit tok času, ale když si připadáte tak mladý a krásný, je těžké uvěřit, že tělo stárne. Inu jednoho dne mne přepadl jakýsi gulohryz. Ne, není to tak dramatické, jen vás to sem tam chytne za varle a šikovně zmáčkne. Vy samozřejmě k pobavení okolí sebou trhnete, řeknete si aha, gule žijou a život jde dál.

Protože mě to však začalo trochu unavovat, přeci jen nejsem úplně na S/M, šel jsem k obvoďákovi pro žádánku na urologii. Když to zkrátím, musel si také sáhnout, aktivně nabízel i prsty do řiti, ale odolal jsem, tuše, že na to beztak dojde v dalším kole. Na URO si hezky ráno sednete a čekáte, nebo musíte myslet hodně dopředu a objednat se už 3 měsíce před zájezdem do nestlé s tou špindírou na podnikové akci v podroušeném stavu...

Po 2 hodinách jsem již proniknul přes komunikativní sestru k doktorce, stačilo se jen svěřit na chodbě co mne trápí. Souhlasné pohledy spolutrpících mne ujistly, že jsme na jedné lodi. Lehce opojen výpary dobře odleželé moči ve spodním prádle a dalších tělních tekutin, jal jsem se znova vykládat anabázi o mých kuličkách. Paní doktorka maďarského původu měla soucit, pohladila mi je gelem a pustila je v telce. Těhotný prý nejsem, tak jsem dostal prášky a šel domů, abych pěkně načůral a pohonil druhý den do sklenky na ukázku. Nevím proč, mohl jsem to dát z patra, nemocniční prostředí je největší rajc. Ráno na příjmu byla asi sestra sestry “Mileny”, protože předání vzorku připomínalo manipulaci s vyhořelým jaderným odpadem. Dal jsem TO do sáčku, kelímku, polepil štítky a zakopal pod zem.

Po týdnu konzumace malých kamarádů se nic nezměnilo, šel jsem tedy znova bojovat o místo v telce. Poučen, simuloval jsem smrt a dostal volný slot v čekárně předem, tak mi zbylo jen 30 min inhalování zdarma. Po vstupu do ordinace jsem poněkud oněměl. Za stolem seděla neskutečná kost, nordická štíhlá kráska s bujnýma 4kama, které v horku chtěly zjevně na pastvu pro mé oči. Jak víte, jsem od přírody stydlivka, tak jsem jen špitnul co mi je a není, a pokukoval po lehátku. Slečna se nenechala přemlouvat a cipísek byl vytažen, nagelován a ojet sondou. Trochu jsem se bál, že budu mít gigantickou “olé”, ale znechucený pohled 100kg sestry s plnovousem byl dostatečně odzbrojující.

Když však zavřela dveře, mladá paní doktorka se jala prozkoumávat kugelsak detailně. Opatrně jsem se podíval výše než na kozí výběh a registroval zájem nejen řeznický. Říkám, že je to příjemné vyšetření... a tu ona ať se otočím na břicho a nohy z lehátka. Ale mám tam nagelováno... to se bude hodit, uvidíte... roztáhněte nohy, přizvedněte se... a už tam byl namáznutý prst neposeda. Moc jsem si to neužil, nevím jak druhá strana, ale prý je vše ok.

Tak se otáčím, že se utřu do role papíru, ale slečna mi s pohledem do očí říká, ať tolik nespěchám, vyšetření řídí lékař, víte pane? To mě docela pošimralo a všímám si, že stojí mezi mnou a dveřmi, kudy vchází “dobíječka padlých”. Rukou mi ale bere cipíska a decentně jej trápí s pohledem do mých studánek. Asi se červenám jak prvňáček, ale rostu spíš na absolventa. Trochu se bojím sestry, do toho nevím co si myslet, když v tom mám provozní velikost a docela se začínám potit. Doktorka se najednou natáhne pro roli papíru a ať se otřu. Nechápevě stojíme oba a ona s úsměvem lišky, že jí to zajímalo čistě profesně, jestli je funkční a jak moc.

Vedle nabušila zprávu, já se jen tlemil a bylo mi jasné, že sem ještě zajdu. Dává mi ji do ruky, setra mě vyprovází pohledem typu “kuva vysmahni, je vedro jak prase, kolik je tam venku ještě zechcanců, doprdele” a já mám za měsíc další rande. Nebo že by dříve?