Skutečnost nebo ...?

Ten den, když se blíží … vzpomenu si možná o trochu víc. Jenomže ... co jsou to vzpomínky. Okamžiky ztracený v minulosti? Okamžiky na dně tmavé propasti? Blikající hvězdy v hlubinách vesmíru? Když se tak dívám do temné noci, hledám souhvězdí a hvězdy, kterém jsem kdysi znala jejich jménem. (Proč člověk zapomíná?) A podobně tak možná hledám okamžiky zapadlé v minulosti. Jsou tak vzdálené, že někdy pochybuji. Staly se?

První výprask. Touha. Dlaně, co dávaly bolest i pohlazení. Obrazy z provazů na mém těle. Podivná touha. Tam … na tom místě … Kolikrát mi řekl větu Mám tě moc rád. (Možná jednodušší by bylo spočítat hvězdy v jasné noci.) Čas, který patřil nám. (Okamžiky dnů i nocí.) Čas, který patřil tajné touze. A on Jako most přes neklidnou řeku by se položil … (Jen já nedávám sliby, o kterých vím, že je nesplním.)

Dívám se do temné noci a marně čekám, kdy v bouři větru a deště zabliká nějaká hvězda. Nebo vzpomínka. Je tak vzdálená, že člověk pochybuje … Byla to skutečnost nebo sen?