Padesátka

Při čísle 39 jsi přidala i slzu. Prazatím jsi jen vzlykala, ale nyní už i pláčeš. Nedivím se. Zadek máš plný temně rudých čmouhů, co je vymaloval můj bič. Když ohlásíš čtyřicátý úder, přerušuji exekuci a jdu k tobě. Pohladím tě po vlasech, hřbetem prstu setřu slzy. Víc nemohu. Stojíš uprostřed garáže, ruce uvázané ke kladce u stropu. Nohy ti rozporka nedovoluje přisunout k sobě. Aspoň mám pohodlnou cestu ke tvé kundě. Sehnu se a prohlížím si ji.
Dostávám nápad. "Víš co děvko?" Pronesu zbytečnou otázku. "Určitě se ti chce na záchod". V očích se ti mihne záblesk naděje. Jenže se podíváš do mé tváře a ihned poznáš že o žádném propuštění, byť jen na chvilku, asi nebude řeč. "Můžeš se teď vychcat!" Rozkaz pronesu nesmlouvavým hlasem.
"Děkuji Pane". Třesoucím se hlasem odpovíš. Je ti jasné, že rozkaz musíš splnit ihned, jinak tě čeká další trest. Musíš to stihnout dříve než pokyn zopakuji. Rychle, rychle. Nejde ti to. "No tak děvko, dělej! Budeš potrestaná!!" Až po chvíli začne proud moči pleskat o betonovou podlahu garáže. Pozoruji tvou kundu dokud proud nezeslábne a nezmizí úplně. Kundu ti prohrábnu rukou a nechám ti ji pak olíznou. Můžeme přistoupit k poslední desítce úderů.
48, 49, 50. Konečně to máš za sebou. Poslední údery jsem už ale odfláknul. Byly daleko slabší, než ty první. I tak jsi u nich křičela daleko silněji než u těch na začátku trestu.
Osvobozuji ti ruce. Promasírovávám ramena. Přitulím si tě k sobě. Hladím po vlasech a šeptám do ucha. "Neposlechla jsi. Musím tě ještě potrestat. Víš to?" Odpovíš: "Ano Pane".
Přiměji tě kleknout. Nohy ti omezuje ještě rozporka, takže se k zemi sesuneš trochu rychleji než jsem myslel. Asi budeš mít na kolenou modřiny.
Zakláním ti hlavu a přikazuji aby si otevřela ústa. Poslechneš na slovo.
Rozepínám si kalhoty a vytahuji si ocas. Strkám ti jej do pusy. Začínáš kouřit, ale tohle já nechci. "Nech toho děvko!". Překvapeně na mne pohlédneš. Chytnu ti hlavu za zátylek, ocas nacpu co to jde nejdál. Nemám ho moc ztopořený, takže to není takový problém. Chvilka klidu a už přichází úleva.
Oči prudce otevřeš v nastalé panice. Začínáš polykat, ale proud je prudký že ti mé chcánky začínají stříkat z pusy ven. Moc se mi to nelíbí, budu se muset převléci, ale tvá reakce mne baví. Za chviličku se uklidňuješ. Proud není tak silný, nepanikaříš nad svou neschopností všechno vypít.
Vytahuji ho z tvé pusy. Ještě stačím ti osprchovat obličej a vlasy a proud slábne až úplně skončí. Jediným pohybem ruky tě vyvrátím do louže, nyní našich společných, chcánek. Tvá košilka je nasává a na můj pokyn se je snažíš všechny vytřít krouživým pohybem svých koz.
Něco mne na tom pohledu vzrušuje. Oddaná subinka, poslušná, plnící všechny rozkazy. Vzrušení je opět zpátky. Opírám tě o blatník auta vstupuji do tebe a dělám oběma dobře. Je to konec krásné lekce.