Cable guy..

Část týdne jezdím po zákaznících, dělám projektové přípravy a řeším nestandardní situace, kde je zapotřebí buď senior autority, nebo je nutné zákazníky přesvědčit o změně postoje, respektive je nasměrovat správným směrem. Dneska na mě vyšel byt, kde si vestavěnou skříní zakryli prostup. Máme domluvenou návštěvu, zvoním u dveří, dost dlouho nikdo nejde.. Pak se otevřou dveře, první vteřiny nechápu a koukám jak z jara. Otevře mi usměvavá mladá paní, 175 cm, hnědě rovné vlasy po lopatky, jenom v Crocksech, tříčtvrteční tepláčky, zabalená do bundy s neskutečně rajcovním pohledem a milým úsměvem, a řiká: Jste tu nějak rychle, jste mě trochu zaskočil.. Jsem musela vyběhnout jenom v pyžamu. Podívám se na ní a říkám si. No ty wogo, tu bych ohnul, ani bych se neptal, je fakt krásná.. A už se mi v hlavě honí čuňačinky.. Je tam dole ostříhaná ? Né ta by mohla mít jenom takové ty jemné krátké chloupky. A ten hlas.. Od té bych si nechal přednést i rozsudek smrti. Ten dole v hlase uslyšel něco velmi lascivního a už se hlásí. Otočila se a jdeme k výtahu, nadechnu se a cítím jí. Můj mozek, právě dostal příkaz Switch off a sbírá svoje zbytky v lebce, aby se přesunul dolu do kalhot. Uvědomuju si, že mi něco řekla. Odpovídám, že to snad zvládnu, jaký by s tím měl být problém. Koukne koutkem oka a zase se usměje. Další pokus o vypnutí mozku.. Jedeme výtahem a mě to dole začíná brknat o zip. Udělám krok k ní a znova se nadechnu.. Pěkně voníte, říkám.. Odpovědi se nedočkávám. Zato si mladá paní prohodila rukama vlasy, s otevřenou pusou se nadechla a pousmála se.. jo, zrcadlo ve výtahu je prevít.. Zacházíme do bytu, snažím se simulovat, že pracuju, studuju projekt a nekompromisně ukazuju na skříň, tady.. A ohledávám, jestli nejde rozebrat nebo rozmontovat její bok. Nejde.. V rámci komunikace pozoruju mikropohyby a řeč těla paní domácí. Hmm. Zajímavé. Ruce podél těla, pánev předsunutá, levá noha jemně předsunutá a směřuje ke mě.. Vím, že zobe. Cítí se komfortně. Sundavá bundu, Crocsy nachvílí se objevilo bříško a vystouplé pánevní kosti. Zjevně ještě děcko neměla. Jsem zmatený. Chvíli probíráme možnosti a já pozoruju její krásný obličej a oříškové oči. Opřela se o vchodové dveře , prohla se a vystrčila svou pánev dopředu. Krásné ploché břicho a vystupující hrma. Mrcha ví, že si jí chlípně prohlížím. Provokatérka! Hraje si s vlasy a druhou ruku si otírá do pyžama. Zjevně se potí a je dost nervózní. Inteligentní oči, krásný dlouhý bílý krk a neskutečně krásný úsměv, který přiblble opětuju. Bože drž mě.. Už nevím co dělat. Klekám na kolena a prohledávám spodek skříně, protože cítím jak mi dole hučí. Hledám jestli tam nejsou dvířka někde schovaná. Kleká si ke mě na velmi intimní vzdálenost, že si říkám, no ty vogo, tři ženský týdně je moc…. Vstávám, protože mám jasno a koukám na ty nádherné půlky, které bych nejraději teď projel prsty, až by vyjekla. Stoupá mi tep a tlak a já si říkám.. Hele brzdi a kousnu se do rtu, rozloučím se a jdu s tím, že se ještě ozvu, že to budu muset promyslet, že něco vymyslíme…