Pojďme se chvíli smát

Nechávám se inspiovat tím co jsem četla v blogu kapky a taky něco vylovím ze své paměti. Já jsem byla docela zakřiknuté dítě,takže moje žákovská knížka žádnou raritou neoplývala. Ne tak žákovská knížka mého bratra. Tehdy už jsem byla dospělejší a pamatuji se jakou reakci vzbudila pozmámka,cituji: neslušně škádlil ještěrku. Máma se ho snad i bála zeptat co jí vlastně dělal. Tehdy asi osmiletý kluk tahal ještěrku za ocásek. Později, to už jsem byla na střední škole,jsme dokázali vymyslet a zrealizovat docela jednoduché akce,které vyučující pěkně vytočily. Spolužačka snědla během hodiny svačinu a zbyl jí papírový sáček. Nelenila,sáček nafoukla a práskla s ním o ruku. V třídní knize se zaskvěla poznámka: bez dovolení práská s nafouknutými pytlíky. Tehdy šestnáctiletí jsme se tím bavili hodně dlouho. Když jsem měla sama už dítě školou povinné,tak chodit na třídní schůzky byl docela očistec. Jednou se tam rozproudila vášnivá debata o tom,které dítě chodí do školy rádo,či nerádo. A protože dcera chodila do školy ráda,tak jsem si myslela,že podpořím paní učitelku a řeknu to nahlas. Jenomže reakce paní učitelky byla docela jiná než jsem očekávala. Hodně rozčilená mi řekla: vy mlčte Vaše dcera chodí do školy z úplně jiného důvodu než ostatní děti. Ostatní děti se sem chodí učit,Vaše dcera bavit jak do kabaretu. Tehdy jsem se moc styděla,dneska je mi to hodně k smíchu. Co dodat? Zážitky se školních let,ať už naše nebo našich dětí,jsou po letech vždycky snad už jenom úsměvné. Přeji všem jenom samé šťasné a příjemné zážitky.