roušky

Doba je neveselá a co si budeme povídat, tenhle stav společnému setkávání zrovna moc nepřeje. Dokonce ne ani s rouškou. Že prý vzdálenost dva metry je tak akorát. No, tak dlouhé nemám ani ruce, natož pak něco jiného. Co s tím? Dodržovat mezery je trochu oříšek, což jistě potvrdí každý, kdo šel třeba i jen nakoupit. Na záda se vám neodbytně lepí kde kdo a to už ani nemluvíme o tom, kdyby nás přepadla touha přilepit se někam jinam. Jestli jste kontaktní typ člověka, určitě trpíte a žádná nevyplněná „mezírka“ vás nemůže nechat v klidu. Zrovna teď, když přichází jaro. Už jen samotná představa nevyužitého prostoru je dost trýznivá, že jo? Budeme to muset nějak vydržet.
Ale aby nebylo jen tesknivo, nedávno mi v hlavě utkvěl článek o tom, jak policisté na Pardubicku napomínali nudisty, že nemají na veřejném prostoru roušky. Na veřejnosti, bez roušky? Ještě loni by mi nenapadlo, že by jim chyběly na ksichtě :-)