Jaké to je být v sukni?

Ti z vás, kteří si přečtou i mé ostatní blogy a možná vám to dojde i z galerií vcelku snadno poznají, že jsem exhibicionista. Nebo možná naturalista. Já sám nevím. Spíše to první. V budoucím čase píši schválně, nepředpokládám, že mě tady někdo znáte. Možná si na pár mých blogů po přečtení pár řádků vzpomenete, ale nejsem zde žádná hvězda a podařilo se mi omezit sem chodit, v podstatě se zbavit závislosti a tak sem jen čas od času přihodím povídku, občas blog nebo galerii, ale i to se už moc neděje. No prostě můžete se u mě dočíst, jak nahý jezdím Londýnem, jak jsem vyzkoušel glory hole, jak jsem objížděl různé nudapláže a naturistické kempy, jak se nestydím v hostelích, saunách a sprchách před ostatními a mnoho dalšího. Vlastně bych možná mohl vydat nějakou brožuru, nějakého průvodce.
Minulý týden jsem pokořil další metu. Balancoval jsem na okraji trapnosti a odvážnosti. Nechci příliš dráždit místní feministické uživatelky, ale rýpnu si. Svět není úplně fér a rovnoprávnost není úplně stoprocentní. Když vynechám rozdíly mezi mzdami, porody, měsíčky a mnohým dalším věcem, které bohužel (nebo spíš bohudík) ovlivnit nedokážeme (chlap asi vážně nikdy neporodí, ty mzdy by ale dorovnat šly), snad první feministky trápilo, že zatímco žena musí mít sukni, muž musí mít kalhoty. No a tak slovo dalo slovo a vybojoval se až stávající stav, že žena v kalhotách není divná, ba je to normální. Ono co si budeme, někdy je to i lepší. A tak se ženy odhalovaly více a více, muži tedy taky, abych byl férový a takové ty nepříliš urážlivé a osobní věci se začaly tolerovat. Chlap v žabkách je, troufám si tvrdit, normální, kotníčkové ponožky u muže taky. Co do módy a vzhledu se to celé rozvolnilo, dámy i páni nosí nátělníky, kraťase, kšiltovky, klobouky a i když jsou pro jednotlivá pohlaví mírné modifikace, žena v podstatě může nosit cokoliv, ale co chlap? Vynechám-li holé chodidla a prsty na nohou, což je kapitola tak na samostatný, nepříliš záživný (ostatně jako všechny mé blogy) text a jejich estetickou stránku, u nohou zůstanu. Jakože chápu, že tričko s hlubokým výstřihem pro muže (snad) neexistuje a je to rozumné. Jsou sice pánové, co mají větší prsa než některé dívky, přesto asi nikdo netoužíme je vidět. Co ale takové nohy, zadek? Nejednou jsem slyšel větu od holky: „Ten kluk má hezčí prdel něž já.“ A konečně se zdlouhavě, já to totiž jinak neumím, dostáváme k podstatě samotného blogu. Holka si může klidně obléci cokoliv, může mít oblečení, ve kterém ukazuje část zadku, může mít oblečení, kde ukazuje horní nebo dolní část prsou, ale co chlap? Prsa si sice může ukazovat dle libosti, což bych umožnil i ženě, nevím, který ogar přišel s tím, že na ňadrech je něco intimního, ale zatímco pro ženy se dělají hotpants šortky a různé délky sukní, co muži? Proč je muž v sukni tak strašně tabu? Jaké to vlastně je v sukni? Jak si to vyzkoušet?
Opatřit si nějakou tu sukínku a chodit v ní po domě, to není ono, to není pořádný test. Běhat takto někde po lese, to je možná spíš trapné. Vybavuji si nějaké představení ve škole, kdy kluci byly za holky a naopak, to byla tedy příležitost pár minut v sukni. Protože i letos, stejně jako vloni a rok předtím, chci v létě letět do Británie a opět jen tak na Adama jezdit na kole centrem, došlo mi, že jednou z mála zemí, kde je chlap v sukni alespoň nějak přijatelný je Skotsko, Afghánistán a pár dalších. No jo, ale jde o tradiční kroj, nikoliv běžně nošená součást. Ve Skotsku se sice kilty prodávají v každém stánku se suvenýry, neběhají v nich ale místní, i když to dle několika zdrojů není nijak urážlivé či nevhodné. No a tak vznikl plán prodloužit si výlet v Británii o zastávku v Edinburgu, hlavním městě Skotska. Dalším problémem bylo sehnat kilt. Jak asi tušíte, v obchodě s oblečením se neprodává, na e-shopech stojí jednotky tisíc a to bez příslušenství, což je například taková jakoby ledvinka vhodná na doklady, mobil aj. Bez ní je to jen sukně. To mi tedy tvrdil jeden chlápek z české komunity příznivců kiltů (nevím, jak se to přesně jmenuje), kterého blíže specifikovat nebudu, nepřeje si to. No a tak jsem si za pár stovek objednal kilt z Číny. „Kilt“ není z tradiční teplé těžké látky, ale z polyesteru a má všité jakoby pásky, aby to nebyla jen sukně. Není to žádná minisukně, tradiční kilt končí těsně nad koleny, což splňoval i tenhle. Ke kiltu se, alespoň tradičně, nenosí žabky či cokoliv podobného, ale pěkné přesně specifikované boty a podkolenky. Podkolenky jsem si pořídil už v českém obchodě, i když to nebyl žádný med (všude měli jen na křečové žíly), v barvě kiltu. Vše bylo doma a stačilo vyčkat na srpen, abych to vyzkoušel.
Začátkem června přišla příležitost, spíše tak trochu povinnost navštívit Prahu. Místo dost vzdálené na to, aby mě tak někdo znal. Vyrazil jsem tak, abych v ní měl i nějaké to osobní volno. Trochu nešťastně jsem pro cestu zvolil motorku. Nešťastně proto, že se v ní nejde převléknout, šťastně, že nestojíte nikde v zácpě. Poměrně rychle jsem dokázal zvolit místo experimentu – Václavské náměstí. Náměstí proslulé množstvím turistů a divných lidí, to prostě jinde nepůjde. Dorazil jsem tedy na náměstí, zaparkoval a vešel do jedné z postranních uliček, že se rychle mezi auty převléknu. Byť náměstí i uličky byly neobvykle prázdné, protože zahraniční turisté jsou v zahraničí, bylo tu i tak dost lidí. Převlékání je jednoduché, obléknu sukni, sundám kalhoty a slipy a vlastně je hotovo. Nic neukážu, podkolenky už jsem na sobě měl. Kilt se tradičně nosí naostro, tak proto. Nakonec jsem to udělal chytřeji, podařilo se mi dostat do jednoho pavlačového domu, kde bylo alespoň nějaké soukromí, udělal jsem již popsané úkony a hrdě vyšel směrem k náměstí. Musím říct, že jsem nějakou velikou pozornost nebudil. Občas se na mě někdo kouknul, celkově však šlo vidět, že lidé, co se v této lokalitě pohybují, jsou zvyklí na kde co. V podstatě hned po příchodu na náměstí stála předemnou žena v šatech, nohy narovnané, předehnutá a něco hledala v kabelce. Ukazovala půlku zadečku a kalhotky. I já vím, jak se v sukni ohnout, pomyslel jsem si. Obešel jsem několikrát sv. Vaška, nechal se od jiných turistů vyfotit a přišel až k Národnímu muzeu. Nezaznamenal jsem, že by si mě kdokoliv fotil. Taky jsem byl trochu zvědavý na obtěžování. Četl jsem, že se to ve Skotsku stává, že jim turisti nazvedávají kilty, zda mají tradiční spodní prádlo – žádné. Možná kdyby byli v Praze asijští turisté, bylo by to jiné. Pochodil jsem náměstí, došel až na to Staroměstské, projel se tramvají i metrem. Ani na eskalátorech, když jsme stáli těsně za sebou, nikdo se o upskirt, pokud vím, nepokusil.
Následovala cesta k Tančícímu domu, kde je výstava dekadence, retro nahotinky, pornografie atd. Ještě jsem nezmínil, že jsem hrál zahraničního turistu, tedy všude jsem mluvil anglicky. Docela průšvih je, že se všemi, se kterými jsem mluvil, mluvil jsem lépe a to nejsem žádný angličtinář. Na výstavě jsem dostat do ruky lejstra s anglickými komentáři a vyrazil. Z počátku nás tam bylo docela dost, odcházel jsem poslední. Vstupné není drahé, na druhou stranu nic, co by vás muselo mrzet, že jste neviděli. Z celého mě zaujalo jedno a to ceník sexuálních služeb. Snad nebudu kecat, ale za měsíční mzdu jste si s průměrným měsíčním platem mohli dopřát za Rakouska Uherska holčinu třeba 100x. Pak toto číslo tedy klesalo až v současnosti. Jako nejlevnější položka byla 1000 Kč a to sex na ulici, což při průměrné mzdě dělá okolo 27 vrznutí. No a protože jsem provokatér, při odchodu se ptám docela milé a pohotové dívky u lístků, co že to znamená ten „outdoor sex“ (venkovní sex). Začíná mi anglicky popisovat, že to jakože jsou sexuální služby na ulici.
(komunikace přeložená do češtiny)
Já: A to se tady u vás jako opravdu souloží na ulici?
Ona: Ano.
Já: (překvapeně) Jakože opravdu se dva lidé na ulici svléknou a souloží?
Ona: No obvykle ty holky stojí u domů, jakoby tradičních nevěstinců, kam případně mohou s klienty zajít.
Já: Takže na ulici se dělá jen honění a orální sex?
Ona: Přesně tak.
Já: A kde je taková ulice?
Ona: (začala mi popisovat jednu, název jsem zapomněl)
Já: Jakože i teď se tam souloží?
Ona: To ne, to jen v noci.
Pak jsme se rozloučili a já šel projít náplavku. Bylo tam docela prázdno, dopoledne, pracovní den. Přes Vltavu byla vidět prodejna Erotic City. Docela rád do těchto obchodů chodím, obvykle tam jsou hezké holky a obvykle si tam i něco koupím. Vydal jsem se přes most, kde jsem poprvé pocítil moc větru, který pro mě záhadným způsobem dokáže nafouknout až nazvednout sukni. Přišel jsem do prodejny, anglicky pozdravil a procházel si prodejnu. Prodavačka si mě překvapivě nevšímala, na průměr této sítě prodejen měla nadprůměrný věk. Prodejna je docela veliká, velká část je zaměřena na BDSM. Zaujmou mě jedny latexové kalhoty s dírou na zadek a ptáka. Jako by jste si na kalhoty oblékli slipy a v místě těch slipů nebylo nic. Zeptal jsem se, jestli si to můžu vyzkoušet. Prodavačka anglicky neuměla ani pozdravit, ale tak nějak rukama nohama jsme se domluvili. Ona se vždy zeptala česky, tak alespoň já věděl, co po mě chce. Přišli jsme až k tomu, že jsem se do toho měl v kabince nasoukat. O zkoušení na spodní prádlo nepadla řeč, cedulka ani piktogramy tam nikde nebyly. Konec konců, přirození se toho nedotkne. Odložil jsem sukni a začal se oblékat. Kalhoty jsem zapnul, ale na nohavicích po obvodech jsou zipy, které jsem nebyl schopný sám zapnout. Tak jsem si zavolal prodavačku a čekal, co bude. Že nemám trenky a stojím ptákem k ní ji nijak z míry nevyvedlo, čapla si a začala mi kalhoty zapínat. Vešel jsem se do nich, byť čapnout si nešlo. Byly ale dlouhé, moc hezky to nevypadalo. Chtěl jsem si nohavice potáhnout výš, ale nešlo to. Prošel jsem se s holým zadkem i předkem po prodejně a nakonec kalhoty vrátil a vyrazil zpět na druhou stranu.
Ještě musím zmínit jednu věc, než se pustím do závěru. U náplavky jsem požádal holku, jestli by mě nevyfotila. Žádal jsem více dívek, odmítla si jen jedna z deseti, ostatní outfit nijak neřešily. Tak mě tedy vyfotila a pak se mě zeptala, jestli nemám oheň a vytáhla z kapsy ubalenou trávu i s typickým odérem. Tak trošku jiný druh odvahy.
Zbytek už zajímavý není, obléknul jsem si opět kalhoty a chvátal na původní účel cesty. Samozřejmě se vám pokusím zprostředkovat, jaké to vlastně bylo. Tak předně nevzrušovalo mě to. Možná nebudete věřit, ale nestál mi ani jednou. Nebral jsem to jako nějakou erotiku, prostě si to opravdu vyzkoušet. Víc jsem si všímal okolí, než že bych se nějak soustředit na to, jak to je či není pohodlné, ale pohodlné to je. Nejsem zvyklý chodit naostro, ani doma nahý nechodím, avšak nijak mi to nevadilo, jinak mě houpající se pták nevyváděl z míry. Nic netlačí a je to fajn. Je škoda, že jsme si historicky i my muži nevybojovali sukně a dnes nejsou pánským standardem. Chápu, pohled na chlapa v sukni na rozdíl od něžnějšího protějšku není nic moc, ale co si budeme, ani zařízlé legíny u boubelky nejsou nic moc a přece jí právo nosit to nikdo nebere.
Vcelku jednoduchý blog mi zase zabral poměrně hodně slov, přes 2 tisíce. Docela škoda, že vždy budu v sukni nebo v šortkách kratších než nad kolena za exota. Na druhou stranu, ale mají to tak i nějaké holky, já bych v místě svého bydliště v sukni ani šortkách nevyšel, i kdyby to bylo společensky přípustné, některé dívky si odvážnější věci vezmou taky jen do cizího města. Už nyní bych někde, kde mě znají, nepřišel třeba v žabkách. Tak právě žiji svůj druhý život, ve kterém jezdím do kempů, chodím na nudapláže a blbu.
Ještě poslední věc, byť to tak stejně dopadne, protože si to tu někteří zase velmi zjednodušíte. Nejsem trans, nemám potřebu si oblékat dámské věci a ukazovat se v nich. Navíc moc v tuto orientaci nevěřím, za mě jsou jen 3 – he, bi, ho. Jo a líbí se mi holky.
P.S.: Fotky z Prahy mám v galerii.