Malé lži

Když někdy zavřu oči, představuji si jaké by bylo, umět listovat časem zpátky. Nechtěl bych příliš, vytřídil bych jen den, nebo dva, ale když nevím jak na to, spokojím se i s jedním, kdy ti uvěřím.

Zavřu oči a budeš mi povídat lži, všechny ty sladké malé lži. Teď už se nemusíš schovat, stejně se neschováš, nikam to nejde. Kdyby šlo listovat, usadil bych se na jeden den a uvěřil bych ti. A celý den bych překopal, přestože si nedělám iluze i tak budu věřit, že rozumíš tomu důvodu „proč“? Třeba když zkusíš zavřít oči, tak pochopíš.

Takhle bude konec všem zlámaným srdcím, stejně se cítíme lépe sami a tak to pojďme zkusit. Říkej mi ty lži, nezastírej, teď nemusíš uhýbat. Povídej mi všechny ty sladké malé lži. Neschovávej se pod stůl a šeptej mi všechny své sladké lži. Nechci otevírat oči a nemůžu najít cestu, nemůžu na to přijít. Ale kdybych mohl jeden list vytrhnout, časem bych ten den či dva předělal a aspoň na jeden den v tebe uvěřil.