Pořád je na co vzpomínat

Už jste někdy tlačili auto když jste stopovali? Ještě v dávných dobách, kdy z vozů žluté barvy šel strah a každý stopař byl pro ně podezřelý a když je viděl tak se otáčel radši zády k silnici, jsem jako čerstvě 18ti letý na počátku posledniho roku studia využíval stopu jak jen to šlo. Jižní Čechy směr Východní Čechy, cca vzdálenost 200km. Psal se rok 1979

Jednou jsem takhle vyrazil stopem k domovu na východ, na přelomu podzimu a zimy V kapse cca 10 Kčs a před sebou tech 200km. Někde okolo Ždírce mě přepadla sněhovä vánice a ja byl uplně v pr.... .Na sobě jen lehké semišové sáčko, tričko, tesilky a polobotky. Stál jsem u silnice jak rampouch a jen tak občas zkusil zvednout zmrzlou ruku, protože skoro nic nejezdilo. Najednou samo od sebe u mě zastavilo auto, ale spíš asi z důvodu, aby mě něco ne srazilo . Otevřely se dveře a ženský hlas zakřičel " tak naskoč ". Zlomil jsem svoje tělo na přední sedadlo Trabanta a snažil se najit průvan tepla z topení. Nic. " Vezmu tě aspoň kousek, nebo tě tady něco srazí. Vesnice asi 10km ale kdo jezdil stopem, tak ví, že každý kousek je dobrý. Před vesnicí došel benzín. " Do háje, to mi ještě tak scházelo" zakřičela a já začal pomalu klouzat pod sedačku. " Hele, tamhle bydlím, tak to tam dotlačíme, co říkáš ? " Tak jsem vystoupil a začal z posledních sil tlačit bakeliťáka k jejímu stavení. Byl to opravdu kousek a auto celkem lehké, takze to šlo celkem dobře. Zatlačili jsme ho do garáže a já poděkoval a chtěl jít zpět na stopa. " Počkej, nikam nechoď, uvařím nám čaj. " Nešlo nesouhlasit. Byl jsem promrznutý na kost, nohy mokrý, sáčko promočený . Sedl jsem si ke stolu a za chvilku slyším, jak mi říká " ty máš mokré ponožky, že mi tady necháváš své stopy ?" Odpověděl jsem, že jsem mokrý celý, tak ať se nezlobí. Čerstvě 18ti letý kluk, který je v cizim domě, s cizí ženou , kdy všechny věci byly jinak než jsou běžné dnes a o nějaké erotice se mluvilo jen šeptem, tak možná víte jak jsem se asi citil. " Sundej to ze sebe, tamhle je koupelna, tak si vlez do sprchy a pozor, teče vařící voda. " Styděl jsem se, ale vidina tepla byla větší, než zima v kalhotách. Otočením kohoutku a proud teplé vody bylo něco, co se dá jen těžko popsat. Po chvilce mi tam dala na židli ručník a já šel zpět do kuchyně. Nebyla tam. Sedl jsem si k čaji a pomalu upijel. Kalhoty, trenky, ponožky , sako, všechno bylo pryč. Otevřely se dveře a stoupla si ke mě. " Postav se , tohle by ti mohlo být." Dala mi svoje tričko a jak jsem si ho přetahoval přes hlavu, ručník mi spadl dolů na zem a já tam stal jak opařený. Nebylo to jako dnes, když by jste hned ze sebe dělali borce a ukazovali jak jste nad věcí. " Co to tady máme? To je takhle malý pořád nebo ti pořád je zima? " a sáhla mi na něj. " Ty se červenáš, ale jak vidím, tak už pěkně roste. Lehni si támhle na válendu pod deku " řekla a já nejistě a pomalu šel. " Tak co, už dobrý? Jak jsme na tom " a sáhla pod deku. Možná já ještě ne tak zkušený a ona tak dlouho sama, jak jsem později zjistil z našeho povídání, udělalo své a v ruce měla kousek mého "Já" Co bylo dál obohatilo můj život o krásnou zkušenost, krásný prožitek a o pocit, že štěstí může mit mnoho podob.

Zbytek cesty jsem absolvoval až druhý den a na cestu dostal ještě něco sebou. Jestli se chcete zeptat, jestli jsem se tam ještě někdy zastavil a užil si, tak ne, protože byla prostě jiná doba. Byl jsem " zajíčkem" na začátku svého sexualniho života. Ale když jsem si koupil po škole sve první auto a jel na vikend domů, protože jsem zůstal pracovat na jihu , tak jsem se tam zastavil. Otevřel mi chlap a ptal se, co si přeji a já, jestli je doma pani. Tak ji zavolal a když přicházela, vyndal jsem z auta kytku a řekl děkuji. " Za co ? " A ja řekl, že za záchranu v té vánici loni v listopadu, když jsem stopoval a vzala jste mě autem k sobě domu. Pochopila. Obejmula mě a dala pusu na čelo. V očích jiskra a ruce se vzájemně dotkly .Sedl jsem do auta a mlčky odjel.

A to je vše. Ta doba byla pro někoho špatná, ale já si myslím, že byla i krásná a vzpominky na tyhle krásné chvíle a situace zůstanou neopakovatelně v nás.