Vývoj v seznamování.

V pravěku se přišlo do cizího kmene vzal si tu, která ti voněla kyjem po hlavě za vlasy si ji odtáhl do jeskyně. A tak nějak si věděl si věděl, že když je z jiného kmene a voní ti, tak vaše děti budou v pohodě. Středověk nemám nijak zvlášť nastudovaný, ale myslím že v jemnější formě to bylo dost podobné. Navíc sňatky domlouvali rodiče, aby spojovali rody.

No a někdy potom přichází doba, kdy začali být důležité komunikační dovednosti a chování abychom se druhému pohlaví zalíbili. Když bychom se zeptali dneska pradědečka, jak sbalil prababičku. Možná by to mohlo být něco v tomto smyslu: „Líbila se mi v autobuse, tak jsem si sundal hodinky dal jsem si je do kapsy a zeptal se: Slečno nevíte, kolik je hodin?“. Řeč pak šla dál a za pár měsíců se brali.

Doba malinko poskočila a stačilo, ženě zapálit cigaretku a zeptat se: „Dobrý večer, jak se máte?“ To to je věta, kterou pokud té ženě nepadneš vážně na 99% procent do oka hned, všechno zabiješ. O to víc pokud je to psanou formou a ty s touto větou jsi mezi stovkami dalších, kteří to zkusí stejně a nebo pošlou nevhodný návrh či fotku. Vývoj balicích hlášek prošel tedy z:

rány do hlavy

domluveného sňatku

milostných dopisů

přes

Kolik je hodin?

Ahoj, jak se máš?

Nejsi náhodou modelka?

Ty jsi anděl? Musela jsi spadnou přímo z nebe.

Jsem pro tebe ten pravej.

Čau šťávo kam tečeš?

Až k něčemu, kdy se vážně musíte odlišit od davu a opravdu cíleně tu osobu vyprovokovat k odpovědi. Jenže, když ten návod znáte, tak do jaké míry jsme sami sebou a do jaké míry děláme jen to co funguje. Do jaké míry už první zprávou cíleně manipulujeme vědomě s určitými centry mozku tak, abychom dostali, co chceme?