Stehna s chutí piňa colady

Je ráno a já jedu tvořit hodnoty, jako každý všední den. Sedím si v tramvaji proti všem, jak s oblibou říkávám sedadlu, které je umístěno osamoceně proti směru jízdy.

Nemám chytrý telefon, sleduji z okna dění na ulici. Z přemýšlení mě po chvilce vytrhne vůně povědomého nápoje. A taky občasné usrknutí. Fuj, to je teda fakt dílo, to ve dvaceti nebo kolik mu je neumí pít?

Usrkávač stojí přímo nade mnou a drze se culí. Může mu být tak kolem dvaceti. Černý pichlavý oči věští budoucí lotrovinu.Pokud pamatujete toho herce z filu Páni kluci a povyk kluka běžícího po kolejích ANOO TETIČKOOOOO / Michal Dymek/ věrná kopie.

Tramvaj cukne a stane se to, co se stát musí.Nápoj mi končí v klíně.Přesněji, na mých oblíbených a dalo by se říct srdečních šatech. Nebude tam doufám flek!

Kluk se horentně omlouvá, snaží a já vztekle prohlásím. Měl tě řidič vyhodit, copak nevíš že se s jídlem a pitím nemá do vozu ??

Kluk se skloní a sáhne mi stydlivě na ulepené stehno se slovy: Kapesníček to nespraví, máte to ještě daleko? Jeden pohled a mrknutí a SLOVA JSOU ZBYTEČNÁ. OBA SE ŘÍTÍME KE DVEŘÍM. Martina, těší mě Ondra.

Příští zastávka Šilingrovo náměstí.

Ani nevíme jak, ale kdyby keře u cesty mohly mluvit. Jeho nedočkavá hlava mezi mými rozpálenými a ulepenými stehny a jazyk bůhví kde, teda on ví moc dobře kde. Chloupky vyholené, takže mu jazyk krásně klouže, trošku slintá, ale hladovějšího jsem snad ani neměla.Vše trvá cca deset minut.

Kdyby nás nevyrušil pejskař.