Volné vztahy

Myslím, že je přirozené, že si podvědomě vybíráme takové sexuální partnery, kteří nejsou jen krásným obalem, ale i jejich charakter a charisma odpovídá našim představám. Značka ideál, když je to takový kompletní balíček a tím stejným balíčkem, jsem já pro něj. V životě jsem měla štěstí, protože nemůžu ani o jednom muži říct, že to byl debil. Předali jsme si vše krásné, co jsme chtěli a pak prostě nastal čas jít dál. Takže moje dohoda sama se sebou, že si mezi nohy nepustím žádné bezcitné hovado bez mozku, mi vlastně vyšla a každý z nich byl fajn chlap.

Má to jediný úskalí! Že se tím pádem vždycky zamiluju! Jsem v tom nepoučitelná! A teď se konečně dostávám k jádru pudla.

Párkrát tady byla zmíněná polyamorie, nebo-li volné vztahy. A teď vůbec nechci rozebírat, proč se k tomu lidi rozhodnou, jistě k tomu mají své důvody, ale mojí hlavičku tíží mnoho otázek... Pokud to ta žena má jako já, tak jak potom zvládne vztah doma a ten vášnivý někde jinde?

Byla jsem nevěrná, přiznávám... A mělo to za následek xy spálených obědů... Neodkladné klikání na myšku... Poloviční nákup, než byl potřeba... Mnoho hodin koukání na mobil... Spoustu dní čumění do blba a bohužel i srovnávání... Milenec/milenka je většinou mnohem víc aktivní v tom, vám dát pocit jedinečnosti a má pochopení i pro tu naší nedokonalost. Dá se tedy tohle pokoušet zas a znova? A dá se vlastně dlouhodobě šukat bez lásky? A nebo, můžu milovat milence (milenku) tak, abych neměla potřebu být stále s ním a neohrozilo to vztah, který jsem slíbila, že udržím? Dokážu dát všem to, co je učiní šťastnými? Mraky otázek, já vím. 🙈

V podstatě se to stejné děje i v té "utajované" nevěře a taky z toho pak nějak ty lidi vybruslí. Ale mít to dovolený? Sakra, já se znám! To je obrovský pokušení těla, duše, srdce...

A když to vezmu i z té druhé stránky, tak vidět partnera jak odchází vyvoněný a vymydlený na rande? To chce opravdu velkou dávku empatie, nesobecký lásky a tolerance. Já tomu říkám vysoká škola lásky. Protože prvně se člověk musí mít opravdu rád. Ne egoisticky, ale na všech úrovních. Protože pouze pokud se mám skutečně rád, tak o sobě nepochybuji. A pokud o sobě nepochybuji, tak většinou nežárlím. Vím, že existují "lepší" i "horší", ale nedovolím strachu, aby mě ovládal, protože znám své kvality. A když znám své kvality, tak vím i proč jsem s tím partnerem, se kterým jsem a znám ty jeho. Nemám tedy důvod zpochybňovat to, proč jsme spolu a mám ho ráda zato jaký je. A jestli ho miluji čistě a se vším všudy, tak mu chci dopřát, aby byl šťastný ve všech směrech. No a když mu v sexu nedokážu dát přesně to, po čem touží, tak bych ho měla pustit, aby si to užil jinde.

Ale to je sakra těžký! Je to dlouhá cesta k sobě sama. A já se obávám, že mi ještě kus chybí...🙈 Ještě pořád jsem takovej sobeček, co by chtěl mít to nejlepší jen pro sebe. Naštěstí to nemusím řešit, ale už mnohokrát mě napadlo, jak to sakra ty lidi dávají? 🤔