Diverzita

Nedávno jsem se ocitl v epicentru problému, který jsem musel vyřešit. V místě, kde dělám pracuje pracovník, který spadá pod jiný útvar. Je to muž, vlastně ne, podle občanky už žena. Takže žena s vizáží muže, udělanýma kozama a čůrákem. Beru ho, jí, jako pracovníka, který dobře odvede svojí práci. Ale....

Přišla za mnou s brekem moje zaměstnankyně, že výše uvedeného mají dát na ženskou šatnu a ona si nedovede představit, jak se bude převlékat a koukat na něčí péro. Říkám jí, nebojte, zavolám personalistiku a vyřešíme to. Ok....

V zasedačce jsem měl svoje zaměstnankyně, kterých se to týkalo a dvě personalistky. Jedna je dobrá známá a před schůzkou mi říkala, hlavně žádné emoce. Druhá nafintěná, namyšlená, pro kterou jsme byli vzduch. Zaměstnankyně jim řekly svůj problém, že nechtějí takovou různorodou společnost v šatně. Fiflena si vzala slovo a spustila kulomet. Že je to normální, že se nemusí stydět, že jsme firma propagující diverzitu a jestli s tím nesouhlasí, tak jim dá číslo na psychologa. Čuměl jsem na ní s otevřenou hubou, a....

Stoupnul jsem si u stolu a s pohledem upřeným na fiflenu jsem si začal pomalu rozepínat košili a sundal jsem si jí. Ona na mě, co děláte? Říkám, milá slečno, svlékání a vy se svlékněte taky a ukažte tady ženám, že se nestydíte a je to normální.

Co vám budu povídat, kozy ani kundu jsem neviděl, jenom slyšel hroznou ránu, jak práskla dveřma. Následoval výbuch smíchu a kamarádka personalistka mi říká, tak tos asi posral.

S mužem v přerodu na ženu jsem se dohodl, že mu seženu šatnu jen pro něj, aby byl na všech stranách klid.

Co si myslíte vy, je až taková diverzita normální?