Mrdat či nemrdat

Aneb parafráze na Shakespearovu tragédii. Nechtěně jsem byl obsazen do role Hamleta a místo zbylo i pro jednu Ofélii, která doufám že nezešílí jako v originále.

O víkendu jsem měl na zahradě párty. Přišlo asi pětadvacet lidí, kamarádů i kamarádek, víceméně všechno páry. Chlazená plznička tekla proudem, vinečko z Moravy taky, občas nějaký míchaný drink a sem tam malý urychlovač. V podvečer byla zábava v plném proudu, rockové a metalové pecky litaly vzduchem a já šel domů pro další pitivo. Na telefonu zmeškaný hovor, tak volám kámošovi zpátky a kecáme. Slyším bouchnout dveře, říkám si, někdo jde na záchod a neřeším to.

Najednou se na mě zezadu přitiskne tělo, evidentně ženské, protože cítím na zádech velké kozy a jedna ruka mi zajede pod tričko a druhá pod kraťasy. Jenom nasucho polknu a rychle se s kámošem loučím. Otočím se a koukám na kámošku, prvotřídní samici s neskutečnou postavou, která je už lehce pod vlivem. Říkám jí, co blbne. A ona na to, ať si jdeme zašukat, že se jí dlouho líbím, že mě chce a takové řeči, jak je nadržená a má málo sexu.

Začal jsem jí vysvětlovat, že mám plnou zahradu lidí, ale hlavně že ona je manželka mého kámoše a to že mu nemůžu udělat. Smutně na mě koukala a možná se i trochu zastyděla. Povídám jí, beru to jako prdel, nic se nestalo, jen mi dej sáhnout na tvoje kozy, ať jsme si kvit. To už se rozesmála, řekla že jsem vůl a vytáhla si tričko ke krku.

A teď dle názvu blogu, jsem rád, že bylo nemrdat. Nebo myslíte, že jsem měl mrdat?

Nebo vaše zkušenost, zda po vás vyjela drahá polovička vašeho kámoše, či kámošky?