Jak jsem ulovil Ještěrku

Pamatujete si na film Vykoupení z věznice Shawshank, kde Red vysvětloval při Andyho útěku, co je to geologie? Říkal tam, že geologie je nauka zkoumající dvě věci - tlak a čas. Voyaeurismus je de facto o tom samém. O tlaku a o čase.

Pojďme si ale na začátek vyjasnit, kdo to je Ještěrka. Když jsem se nastěhoval do současného bytu, udělal jsem po nějaké době průzkum protějších domů. Jedno okno mě zaujalo, protože se v něm svítilo do pozdních hodin. Při bližším ohledání jsem zjistil, že v daném bytě bydlí sama celkem sympatická čtyřicátnice a ono okno, kde se svítí, je v kuchyni. Z mého úhlu jde ještě vidět skrze dveře na krátký úsek chodby mezi ložnicí a koupelnou. Semtam jsem se do toho okna kouknul, když se svítilo. Jelikož se ale jedná o kuchyň, obvykle jsem viděl jenom jak něco krájí na lince nebo prostě jenom vaří. A člověk obvykle vaří oblečený. Jenomže při jednom náhodném pozorování jsem viděl, jak přešla nahá k vypínači, zhasnula a odešla z místnosti. Holá záda na ani ne půl sekundy. I tak to ale dalo impuls, že to sledování není bez naděje. Podařilo se mi pak ještě asi párkrát takový okamžik zažít. Slovo asi je ale příhodné, protože to byly vždy tak kratičké chvíle, že to nedokáži z jistotou potvrdit. Vzrušení ale přivodily. Přinesly ale taky přezdívku Ještěrka. Tu taky obvykle vidíte, jenom jak od vás rychle utíká a zahlídnete pouze kousíček ocasu.

A tady přichází má paralela s geologií. Voyeuer nesmí polevovat a naopak musí čekat. A já čekal. Ještěrka si mezitím nabrnkla nějakého chlapa, který tam bydlí s ní. V neděli se v kuchyni zase svítilo, tak jsem tam kouknul. Viděl jsem právě toho chlapa bez trička. V tomto počasí věc obvyklá. Když za pár sekund prošla kuchyní bez trička a podprsenky i Ještěrka, málem začaly znít prostorem oslavné fanfáry. Ještěrka byla ulovena. Procházela místností sem a tam asi pět minut, několikrát sbírala něco ze stolu, který je hned pod oknem, takže jsem měl možnost krásně vidět její prsa. Výstavní! Ještěrka asi krájela něco dobrého na přikusování, protože to pak odnesla v misce svému milému. Co se dělo v obýváku je pak už na naší fantazii. Obývák je na druhou stranu domu, kde jsou jen koleje, stromy a v dáli věž kostela.

Teď je otázkou, co a kdy uvidím příště. Ale já si počkám, protože trpělivost přináší růže. Jen někdy jde ta trpělivost hooooodně pomalu :)