Strip na fesťáku

Dnes Vám píšu něco,co se stalo tuším 2 roky zpět. Možná jsem to už psala, beztak si to nikdo nepamatuje a hlavně, máte jedinečnou příležitost hádat, proč jsem si na to po té době vzpomněla.
Po Evropě dělala túr má oblíbená kapela a protože v Česku koncert neměli, vydala jsem se poprvé na zahraniční festival. Byla to totální no name akce a toto vystoupení ten fesťák proslavilo. Trochu nešťastné bylo, že v tom městě je míň hotelů než čistých veřejných hajzlíků na pražském hlavním nádraží a tak pro blbku, co si kupuje lístky 14 dní před akcí prostě nebylo kam složit hlavu, nebo jako nebylo v rozumné vzdálenosti. Takže buď pojedu autem a v tu noc se prostě vrátím a nebo využiji bezplatné stanové městečko a tu jednu noc tam dám. Nic proti stanování, na festivalech to má své kouzlo, kdo ale má tahat stan, karimatku, spacák a nezbytné osobní haraburdí kvůli jedné půl noci? Pokud si dobře vzpomínám a s mou nerozvážností by mi to bylo docela podobné, ještě ten den ráno jsem netušila, jak to udělám. Ještě byly varianty jen tak ležet ve stanu na té plachtě nebo prostě někde v klubu kalit do rána a ráno sednout na vlak. Nebudu vás víc napínat, vzala jsem osud a všechny možné nezbytnosti do vlastních rukou a vyrazila na vlak. U těch nezbytností bych se pozastavila... je podle vás powerbanka nezbytnost na festival? Podle mě jo, vzala jsem si ji. A co náhradní tričko a kalhoty? Pche, nebudu tam ani 24 hodin, na co...

Přijedu na nejbližší vlakovou stanici té akce, více méně bez potíží. Ten den bylo největší horko toho roku, teplota překračovala 35 stupňů pana Celsiuse ve stínu. Jinak řečeno jste se zpotili jen při nádechu. Protože jsem sice strašná držgrešle a pro korunu bych si nechala vrtat koleno, zároveň mi docházelo, že stan vážící 25 kg (ano, mám celorodinný, kdyby jste někdo potřebovali prostory na gangbang, dejte vědět) a k tomu karimatku, spacák a další batoh s osobními věcmi, hecla jsem to a na poslední 2 km si vzala taxíka. Jízda trvala příjemnou hodinku, ale za tu klimatizaci to stálo, pořadatelé úplně neodhadli, že na místo přijedou všichni autem.

Dostala jsem náramek na ruku a byla odkázána obejít celý areál až do stanového městečka. Tak jsem opět vzala osud i všechny nezbytnosti do vlastních rukou a vyrazila na strastiplnou cestu skrz pole. Přišla jsem na místo, vybrala si plácek a začala stavit. Štěstí bylo, že svůj stan umím postavit i poslepu a za asi 20 minut můžu odcházet a to i se stěhováním. Kdo jste někdy stavěli stan, asi víte, že je to fyzická činnost, u které se člověk na Everestu zahřeje, všude jinde přehřeje. A když jsou teploty tak vysoké, že váš pot se vypaří dříve než dopadne na zem a pod plachtou stanu se začne připravovat večeře - dušení krtci, což v kombinaci s absencí náhradního oblečení prostě vyvolává otázky.

Rozhlédla jsem se po stanovém městečku a zjistila, že pokud bych se v danou chvíli identifikovala jako muž, byl bych jediný v tričku. Jenže já se identifikovala jako žena a to bylo tak půl na půl, tedy holky vybavené podprsenkou nebo alespoň horním dílem bikin si trička odložily a ty bez této části oděvu zůstaly v tričkách. Ale co teď? Je to veřejné místo... To prostě nejde... Jako u Obscenu, přísahám Bohu, bych se s tím nemazala, ale tady? A jiné tričko nemám... Že bych si po postavení stanu šla nějaké koupit? Nebo přemluvit ty holky z vedlejšího stanu, jestli by mi nějaké nepůjčily / neprodaly? Ke zklamání nejednoho čtenáře jsem se tenkrát doma vrátila pro podprsenku, ještě jsem se zouvala a pod to tílko si ji dala, páni do byla klika. Takže tričko letělo na travičku se trochu usušit a já stavěla.
Uběhlo třeba 10 minut, vnější stan stál, bylo potřeba zatlouct všechny kolíky a postavit vnitřek a podlahu předsíně. Potila jsem se jako kráva a všechen ten pot se vsakoval do šortek. "No tak jsi dole byla trochu vlhká, no a?" možná jste si řekli. To by samo o sobě nevadilo, ale na černých šortkách jsem uviděla bílou solnou skvrnu. Ne jedno tričko jsem si takto zničila. Tady jsem neměla jiné. Otřela jsem si pot z čela, rozhlédla se po okolí. U možná třicítky stanů bivakovalo třeba 10 lidí. Táááámhle vzadu je frajer v boxerkách, jenom v boxerkách. Ale je to blbé... Divné... Jestli nahoře šlo mluvit o štěstí, dole ne. Naostro jsem nebyla, tak nechodím, ale prostě černé krajkované tanga, protože si prostě pod černé kraťase bílé nedám a protože jiné černé nemám, byl prostě problém, přinejmenším pro mně. No ale dlouho jsem neváhala. A bylo to příjemné, hezky to luftovalo. Holčiny ze stanu odnaproti, kde byl nápad si půjčit oděv, na mne nechaly zrak mnohem, opravdu mnohem déle, než by mi věnovaly normálně, nicméně módní policii jako v arabských zemích naštěstí zde v Evropě nemáme a tak se stavba stanu obešla bez zápisu do rejstříku trestů.

Sláva, stan postavený, mé serepetičky v něm a já na sobě totálně propocený underwear. Ale tak bez něj nebudu, ne že by ta krajka vepředu něco zakrývala a já skutečně přiznávám, že pokud se holčiny z nejbližšího stanu koukaly pozorně, tak ji i viděly, nejbližší chlapci ze značně vzdáleného stanu viděli tak leda píču, musely by mít dalekohled aby piču viděli.

Šla jsem hodit sprchu, kde jsem jednak dress codem inspirovala i jiné dámy a za druhé ty sprchy byly stejně společné, takže nevím, na co jsem si doteď hrála.

Hele ale dobré, vysprchovaná, v zápětí i navoněná a znovu oděná do vyhřátého outfitu jsem zamkla stan a prošla po kontrole důležitou sekuriťačkou do areálu.

A tím bych to asi tak normálně zakončila. Máte rádi storky s happy endem? Mě to přijde jako klišé, v životě to málokdy skončí šťastně, happy end je vlastně nereálný... Takže jsem si na oběd a zároveň večeři v prvním stánku koupila nádhernou velikou klobásu, aby po prvním kousnutí vystříkla na mé bílé opečovávané triko. A vlastně proč ne, krásně jsem se opálila, podprsenka bez ramínek prostě opálená ramínka nezanechá a dokonce mi zaplatila i asi dva drinky.