•Jak mi osud poslal 🦁•

„Někdy musí přijít bouře, aby smetla to, co nám brání vidět slunce.“ ☀️

Období, o kterém chci psát, bylo pro mě jedním z nejnáročnějších v mé pracovní kariéře.
V práci jsem řešila složitou situaci s jednou zaměstnankyní. Z určitých důvodů jsem ji nemohla propustit
a nezbývalo mi nic jiného než čekat na konec její smlouvy. Její poslední týdny byly doslova peklem –
naschvály, které dělala, by vydaly na malou knihu. Přesto jsem se snažila nedat na sobě nic znát a
zvládat to s grácií, která je mi vlastní.

Uvnitř jsem však byla vyčerpaná a do práce jsem chodila jen z povinnosti, radost a smysl se z mé
každodenní rutiny vytratily. Pár dní před jejím odchodem situace vygradovala. Začala mě pomlouvat
přímo u zákazníků, ale fakt ošklivě – a já se to dozvěděla tak, že mina WA přišla videonahrávka. Seděla jsem zrovna v taxíku,
a když jsem to slyšela, zasáhla mě hrozná bolest, ta zlost a zloba mi vzala veškerý úsměv a vyhrkly mi slzy do očí.

Vystoupila jsem, narovnala záda, zvedla hlavu a vstoupila dovnitř. Ona se na mě usmála a s hraným
zájmem řekla: „Kajuško, udělám ti kafíčko?“
Podívala jsem se na ni a klidným hlasem odpověděla: „Pomlouvej mě tady dál, já jdu pracovat.“

Několik dní před tím jsem vyhlásila výběrové řízení, ale hledat chtěla až bude úplně pryč, aby ji to nebylo líto s tím, že než někoho najdu, vezmu směny já. Vzala jsem si počítač, odešla nahoru,
abych ji nemusela vidět, a sedla si. Vyčerpaná, psychicky na dně, se slzami v očích, jsem vyslala nahoru
tichou, upřímnou prosbu: ať mi přijde do života někdo, koho si zasloužím.

Krátce mnou probleskla sebereflexe ať nepřijde ještě někdo horší, ale přecijen to ego mám taky docela vysoko, tak jsem to hned smetla ze stolu.

Zhruba sedmdesát žádostí leželo předemnou. Bez přemýšlení jsem sáhla po jednom kontaktu, vytočila
číslo… a ona to zvedla. Už po hlase jsem cítila, že jsem našla člověka, kterého potřebuju. Domluvily
jsme se na osobní schůzce, a tuším, že hned po víkendu už se zaučovala. Všechno to šlo tak rychle, přijde mi jako by tam byla už alespoň sto let. A jak to bylo vše až moc dokonalé, tak jsem čekala nějaký pád. Ale nepřišel. Naopak – přišel dar.

Dostala jsem do života úžasného člověka, na kterého se mohu spolehnout. Má mou důvěru, úctu a
respekt. Není to jen kolegyně, ale někdo, kdo obohatil můj život i po lidské stránce.

A tahle skvělá ženská je narozená ve znamení Lva.
A Lvice? To jsou bytosti, které mají srdce větší než jejich hříva. A že ta ji má opravdu nádhernou. Jsou hrdé, loajální, silné a umí
bojovat nejen za sebe, ale hlavně za ty, které milují. Jsou spravedlivé, přímé, milují život naplno a
nenechají se jen tak něčím zlomit. Mají charisma, které je nepřehlédnutelné, a energii, která zahřeje
i v nejchladnějším dni.

A proč to píšu sem? Protože je tady s námi. Inkognito, ale nějak ji probudit musím, ne?

A pak taky, abych nezapomněla, je to pořádná dračice – jejímu oku neunikne žádný hezký chlap… a upřímně, ani pěkná
ženská. Nejen venku, ale i tady. 😁 Je vyrovnaná, férová a umí ocenit druhé – a za to si jí vážím. Jo a má skvělý prsa a úsměv.

Veru, děkuju, že tě mám. Že jsi přišla do mého života přesně ve chvíli, kdy jsem tě potřebovala, a že tu pořád jsi.
Přeju ti všechno nejlepší, ať je tvůj život plný radosti, smíchu, splněných přání a dobré energie.

A teď k tobě a k té tvé nespoutané, krásné sexuální energii.
Využívej ji naplno, s vášní, která ti je vlastní… ale vždycky s rozumem. Protože rovnováha je klíč – a ty ji umíš držet jako málokdo, jen to ještě úplně nevíš.

Těším se na všechno, co spolu zažijeme a vím, že to bude jízda.

Děkuji 💛🦁