Městečko na Moravě…

Zatímco Eiffelovka je symbolem lásky a Big Ben symbolem britské přesnosti, Brněnský orloj je symbolem toho, že si město klidně postaví obří vibrátor doprostřed náměstí a ještě ho nazve kulturní památkou.

Cesta vlakem je zážitek. Ne takový ten zážitek jako jízda shinkanzenem v Japonsku, kde vlak přijede na vteřinu přesně, voňavý jak čerstvě vypraná gejša a s podlahou, z níž bys klidně mohl jíst sushi.

V Brně je to trochu jiné. Jediná věc, kterou mají společnou shinkanzen a rychlík do Brna, je to, že oba mají kola. A i to je u Českých drah občas diskutabilní. Příjezd do Brna vlakem je jako rande naslepo* s někým, o kom ti všichni tvrdí, že je „docela v pohodě“. Shinkanzen v Japonsku ti při příjezdu zamává přesností, elegancí a čistotou. V Brně tě přivítá vlak, který jede pozpátku, protože strojvedoucí zapomněl, že má řadit dopředu. Jediná podobnost mezi shinkanzenem a českým rychlíkem je to, že oba mají kola. Ale zatímco v Tokiu bys klidně olízl podlahu a měl pocit, že jíš sterilní sushi, v Brně se bojíš, že když se opřeš o madlo, otěhotníš.

Dveře se otevřou a přivítá tě nádraží. Ne takové to nádraží, kde bys po flámu usnul a probudil se vedle sympaťáka. Spíš místo, kde máš pocit, že už se orgie dávno staly a ty přišel pozdě. Bezdomovci okupují lavičky s takovou rozhodností, že připomínají švédské vojáky při obléhání v roce 1645. Jen místo mušket mají PETky a místo bubnů hraje zvuk rozlepené igelitky. Brněnské nádraží je jediný klub, kde je vstup zdarma, drinky stojí dvanáct korun a všichni jsou permanentně „after“.

Uličkou Masarykovou kráčíš směrem k centru. Po pár krocích se začne rýsovat silueta. Z dálky to vypadá jako raketa, co nikdy neodstartuje. Z blízka už víš, že to není raketa. Je to šestimetrový falus, vytesaný z černé žuly, postavený přesně doprostřed města, aby se kolem něj všichni museli otírat. Brno si prostě postavilo penis do centra a nazvalo to hodinovým strojem. V Praze máš apoštoly, v Brně máš erekci.

V jedenáct hodin, přesně ve chvíli, kdy se Japonci klaní svým hodinám, se brněnský penis rozzáří zevnitř a začne se hýbat. Kovové střeva zavibrují, ozve se chrastění a pak – ejakulace. Z jednoho ze čtyř otvorů vypadne skleněná kulička. Lidi stojí kolem natažení jak ve frontě na gangbang. Každý chce chytit tu jedinou kapku dne. V Praze sbírají Karlovy oplatky, v Brně koule.

Jednou jsem tam stál mezi turisty. Kulička se rozkutálela přímo k nám. Vedle mě holka v květovaném tričku, nevinná jak reklama na jogurt. V okamžiku, kdy se sklo dotklo dlažby, skočila po něm s takovou vervou, že jsem měl pocit, že sleduju natáčení „Brno casting 3“. Zadeček nahoru, kolena na kameni, vlasy přes obličej – a vítězně sevřela kuličku v ruce. Když se postavila, měla v očích pohled člověka, co právě polkl božstvo.

Turisté si orloj fotí, jako by to byla Eiffelovka. Jenže doma, při zvětšení fotek, zjistí, že mají celé album žaludu. Němci se smějí: „Das ist der größte Dildo!“ Japonky šeptají: „Kdyby to bylo menší, beru ho domů.“ Češi? Češi si na něj prostě sáhnou. Protože v Česku platí nepsané pravidlo: co trčí, to se hladí.

Jednou jsem viděl školní exkurzi. Děti koukaly, učitelka vysvětlovala třicetiletou válku a švédské obléhání. V jedenáct se z orloje vyvalila kulička, děti nadšeně vyjekly. Jeden kluk se zeptal: „Paní učitelko, to je penis?“ Paní učitelka zrudla: „To je moderní umění.“ Jasně. Stejně jako je Becherovka ionťák.

Brněnský orloj je víc než hodiny. Je to sexuální výchova zdarma. Nemusíš ukazovat dětem obrázky v učebnici, stačí je vzít na Svoboďák: „Děti, tohle je penis. Každý den v jedenáct vám ukáže, co je ejakulace. A kdo chytí kouli, má štěstí.“

Brno je město, kde generace rozděluje jen slovník. Když se zeptáš dvacítky, jestli má doma pevnou linku, čekej, že se začervená a zeptá se: „Jako… že mě chceš píchat v kuchyni? A zatímco ona si představuje polohu, ty si vzpomínáš na šedý telefon s otočným ciferníkem. Spojuje vás ale jedno – když projdete kolem orloje, oba vidíte to samé. Penis.

Tohle je město, kde se lidi potkávají u falusu. „Sejdeme se u koně,“ říká se v Praze. „Potkáme se u penisu,“ říká se v Brně. A to není jen sraz. To je manifest. Brněnský orloj je erekce, co nestárne. Šest metrů tvrdé žuly, co stojí každý den. A když má náladu, pustí kouli.

*Čtenář, Amateři…. Když jsem napsal slovo naslepo, objevila se v mé hlavě otazka. Zda se najde někdo kdo vi odpověd, budu za ni rád. Jestliže jde slepý člověk na prvni rande, může se zamilovat na prvni pohled? 👀 A je to vubec rande na slepo? 🤣🤣