Známe se jen malinko

Pomalu jsem rozvázal pásek hedvábnýho župánku, ve kterým přišla z koupelny. Kdybych nevěděl, že je starší než já, víc než čtyřicet bych jí nehádal. Tělo udržovaný každodenním cvičením, prsa s velkýma bradavkama, černý krajkový kalhotky, který si oblíkla i když věděla, že víc než pár minut v nich nezůstane.

Slíbil jsem jí před tím, když jsme si ještě jen psali, že se ji budu pomalu učit. Poznávat každej centimetr jejího těla, zvuk dechu, její vůni a chuť. Nevyšlo to úplně podle plánu.

Byla nedočkavá... Doma zanedbávaná možná celý roky a rozhodnutá, že už nebude na nic čekat. „Budeš to muset urychlit,“ řekla, a pak už jsme na nic nečekali.

Nebyl to nejlepší sex mýho života, ale líbilo se mi, když volala Ježíše, a pak se bála, jestli to na mě nebylo moc divoký.

Psal jsem jí včera, že teď, když už ji malinko znám, bude čekání na další setkání k nevydržení dlouhý.

„Malinko?“ zeptala se ona. „Jak mě chceše poznat ještě víc?“

Ach, kdyby jen tušila, jak moc dobře mám v plánu ji poznat...