Pár dní poté - zklamání

Pár dní jsme jen přežívali. Slova se nám lepila na patro, jakoby i ta měla strach vylézt na povrch. Tichá domácnost – ne křik, žádná scéna, jen ticho, které bylo slyšet víc než cokoliv jiného. A pak to vyšumělo. Ne že by to odešlo – spíš jsme se naučili to míjet. Zrakem, dotekem, i v řeči. Leňulka byla znovu zatlačena zpět, do těch temných komor mysli, kde přežívá jen to, co odmítáme přiznat. Ale já věděl, že tam zůstává. Nikdy neodešla úplně.

Byl to vzorec, který se opakoval. A já jsem se znovu nechal vést. Ten večer šla na noční. Obyčejné "pa, zítra" u dveří, rychlý polibek bez pozornosti. Zůstal jsem sám.

A pak to začalo. Zas ten známý scénář, který už nevyžadoval přemýšlení. Chat. Převlečení. Slova, co víc naznačovala, než říkala. A nakonec i domluva – jednoduchá, bez emocí. Vyšla jsem z bytu, jako bych šla jen vyhodit odpadky. Výtahem dolů, ticho, prázdná chodba, tři ráno. Cílený útěk.

Auto čekalo na rohu. Mladý kluk, možná ani netušil, co přesně se má stát. Řekla jsem mu, kam pojedeme – kousek odtud, malý rybník, pár zapomenutých chatek, místo, kde se svět ztrácí do mlhy. Byla jsem si jistá, že nás nikdo neuvidí.

Tam, v té tmě, jsem začala jednat automaticky – tělo si pamatovalo, co má dělat. Padla jsem mu k rozkroku, ústa poslušná, pohyby naučené. Ale něco bylo jinak. Ve mně rostla touha, hlad po víc než jen dotyku. Potřebovala jsem zapomenout. Potřebovala jsem zaplnit prázdno.

"Vystup," řekla jsem mu. Udělal to bez řečí.

Opřela jsem se o auto, nastavila se mu, přesně tak, jak to měl každý správně pochopit. Tělo se připravilo. Byla jsem připravená.

Ale on… ne. Změkl. A nejen tělem – pohledem, postojem. Znejistěl. Bál se. Možná to bylo jeho poprvé. Možná si představoval něco jiného. Možná mě v tu chvíli viděl jinak, než jak jsem chtěla být viděna. Ať už to bylo jakkoliv, nedokázal pokračovat.

Cítila jsem zklamání. Ne jen z něj, ale ze sebe. Ze situace. Z toho, kam až jsem se nechala dovést. Stála jsem tam, zády k němu, do ticha rybníku, kde kdysi zpívaly žáby, ale teď nebylo slyšet nic.