Zivot je prilis kratky na to..

..nesejit se aspon jednou s nekym z amateru.
Jsem tu od roku 2012 a casto se me ptate ve zpravach na to, co tu vlastne hledam a co me sem privedlo. Moje pamet uz na tom neni tak dobre abych si pamatovala, co me sem privedlo. Ale co tu hledam.. odepisuji, ze vlastne nehledam nic.
Nikdy me vlastne ani nenapadlo, ze bych se s nekym odsud mela sejit. Ano, na jednu stranu je to tu samy uchyl ale na druhou, je tu i par normalnich, se kterymi jsem zde v kontaktu uz roky.
Tak jsem se po par zpravach tu (s jednim s tech normalnejsich) a nasledne na whatsappu, sesla. A vida, ten clovek byl opravdu z masa a kosti. Mel svy uchylky, ale pritom i problemy jako kazdy normalni clovek.
Prvni schuzka skoncila pusou, druha sexem. Oba jsme si vyzkouseli neco, co jsme si vyzkouset chteli, podekovali si za hezky vecer a ted si jdeme oba dal svou cestou.
Je to v poradku, nic jsme si neslibovali, jen si uzili.
Na druhou stranu me to ale donutilo zamyslet se, proc je potreba si s clovekem vymenit tolik zprav - osobnich, o nasich zivotech, problemech, starostech.. k cemu nam to je, kdyz se po jednom hezkem veceru rozjedeme kazdy na jiny smer a uz se jeden druhemu neozveme. Vlastne neni spatne, si tu napsat -
"hey chces sex"
"jo chci, staci ze mame chemii, nemusim o tobe nic vedet ani ty o me"

A pritom kdyz vy muzi takovou zpravu poslete, asi malokdy se dockate odpovedi (aspon ja tedy na takove zpravy neodpovidala) ale ono je to vlastne mozna lepsi, nevedet o sobe nic. Pokud tedy kazdy mame svuj zivot a sami sobe jsme si jen zivotnim rozptylenim.
Co myslite vy?