Óda na prdel

Klečíš nahá na posteli, opřená o dlaně a kolena, zadek vyšpulenej, kůže na stehnech napjatá. Prsa visí dolů a bradavky ti trčí. Já stojím za tebou u kraje postele, nahý, pevný, s čurákem v pozoru. A oči vyvalené na tu vystrčenou nádheru. Ani velkou, ani malou, kulatou, oblou, hladkou, rozdělenou na dvě půlky tak jako se dělí svět na obdivovatele a kritiky. Kochám se. Prodlužuji si tu chvíli, kdy si můžu vybrat co dál. Mám tolik možností.... Plácnout tě, pohladit, kousnout, lízat, vniknout prsty nebo pérem a rovnou začít šukat jeden z těch dvou vchodů, které mi nabízíš. V tuhle chvíli můžu cokoliv a ty toužebně kňučíš a nadrženě se třeseš co udělám. Chceš všechno. A já taky...

A pak se všechno vrátí do reality. Cinkne zpráva, ve které mi Denisa z Prahy nabízí nejlevnější hypotéku, pojištění domácnosti a ještě nejlepší úrok na spořicím účtu. Pokud mám zájem. Nemám Deniso, vážně díky. Myslím, že pokud potřebuji hypotéku, asi nemám co pojišťovat a určitě nemám co spořit. Běž do prdele s tou nevyžádanou reklamou. I když na obrázku máš ksichtík jak miss, v tuhle chvíli by mě víc zajímalo jak vypadáš ze zadu. Proč? Protože si prostě rád zkouknu i cizí ženskou prdel. Jsou všude kolem a kdo chce může se kdykoli podívat. A navíc tady naprosto spravedlivě, mohou koukat jak chlapy tak ženský, každý si najde co se mu líbí a poladí očko. A že se nám víc líbí ta prdel, kterou známe? Blbost! Ruku na srdce, kdo z nás pozná svou princeznu, nebo svého jednorožce, jen podle prdele vystrčené třeba z mrazáku v supermarketu??? Vždyť je jich tolik podobných...

A závěrem. Neberte to moc vážně, je to jen prdel. Inspirováno Mývalicí a tou její......................... Ódou.