Když se díváš

O tom, jaké to je nechat ženu zazářit — a stát u toho v tichu.

Restaurace s bílými ubrusy a opravdovým prostíráním. Taková ta kde se pohybuje jen čistě mužská obsluha. Přesně v takové restauraci se cítí moje žena jako doma. Je devět večer a my máme domluvenou schůzku. Povídáme si a průběžně kontrolujeme nově příchozí. Není to poprvé, přesto jsme oba nervózní. U mě se to projevuje častějším mlčením, moje žena naopak mluví více. Ona vlastně není nervózní, je spíše vzrušená z něčeho nového. Nečekaného.

Vidím, jak jí svítí oči. Její bílé zuby se na mě smějí víc než obvykle. Nádherně voní. Jemně si sáhne do vlasů a odhrne je z čela. Za běžných okolností zcela spontánní pohyb. A pak ho oba vidíme přicházet. Vysoký, statný chlap, který s jistotou míří k našemu stolu. Oblečený do kožené motorkářské bundu, tmavých riflí a vysokých bot. Má hranatou tvář s ostře řezanými rysy, ale jeho světle modré oči jsou měkké a příjemné. Když dojde až k nám, lehce se usměje a odhalí pěkné rovné zuby. Jeho pohled patří mé ženě. Podá jí ruku a představí se jako Lukáš. Postavím se a také mu podávám ruku. Určitě má přes dva metry, protože i při své výšce se na něj dívám zdola. Naše oči se setkají a já v nich vidím cosi jako soucit. Rozumím mu, ale mýlí se. Tohle mě vzrušuje.

Podívej se na ni, říkám si v duchu. Tohle je moje žena. Miluju ji a ona miluje mě. Důvěřujeme si. Víme, co chceme a kde jsou naše hranice. Respektujeme se. Ne, soucit není na místě.

Lukáš si k nám přisedne. Má velké ruce. Naučil jsem se rozpoznávat věci, které jsou pro mou ženu důležité: čisté a upravené ruce, zastřižené nehty. Neodolá a sáhne mu na ruku. Jemně jí sevře do dlaně. Nakloní se k němu. Musí vonět – a nemám na mysli parfém. Naše pohledy se setkají a já vím, že i ten druhý bod je splněný. Podívá se na Lukáše a zeptá se:

„Dáš si s námi víno nahoře na pokoji?“

Vidím, jak chvíli přemýšlí. Tázavě na mě hledí.

„Já se budu jen dívat,“ snažím se ho uklidnit, a zdá se, že to zabralo. Chvíle nejistoty je pryč. Nakloní se k mojí ženě a políbí ji na tvář. Ona se zvedne. Nabídnu jí svou paži a v doprovodu Lukáše procházíme restaurací. U baru ji předám našemu hostu a já se postarám o účet. Zatímco platím, pozoruji je přes prosklení v lobby hotelu. Povídají si. On se k ní sklání a ona mu šeptá do ucha. Směje se a pohazuje svými dlouhými tmavými vlasy. Je šťastná a spokojená. V přiléhavých šatech vynikají její ženské přednosti. Lukáš se jeví jako džentlmen, ale vidím, jak jeho oči znova a znova sklouzávají k jejímu dekoltu.

Přidám se k nim a výtahem se přesouváme na naše patro. Vedu svou ženu k našemu pokoji. Ona kráčí jistým krokem a koberec tlumí každý její krok, kterým nás přibližuje ke dveřím. Přivítá nás příjemné, měkké světlo prostorného hotelového pokoje.

„Potřebuji chviličku pro sebe,“ usměje se na nás a zmizí v koupelně. Pouštím z telefonu hudbu. Chvíli mi zabere, než napáruji hotelový reproduktor, ale protože jsem to zkoušel před večeří, zvládnu to. Z lednice vyjmu láhev sektu a tři sklenice. Lukáš je evidentně nesvůj. Stojí uprostřed místnosti a neví, co se sebou. Tuším, že nastane okamžik, kdy získá zpět svou jistotu, proto mu nabízím sklenku sektu.

„Posaď se,“ vyzvu ho a ukážu mu křeslo.

Mezitím vychází moje žena z koupelny. Šaty jsou pryč. Tmavě červené krajkové body s ozdobnými kamínky objímá její tělo a zvýrazňuje to, co se skrývá pod ním. Všitý podvazkový pás drží vysoké punčochy na místě. V botách na vysokém podpatku kráčí pokojem sebevědomá, krásná žena. Vstanu a obejmu ji. Líbáme se – vášnivě a dlouho. Jemně se pohybujeme do rytmu hrající hudby, jako bychom tančili. Chci, aby z každého mého dotyku cítila, že ji miluji a že má můj naprostý souhlas a podporu.

Díváme se navzájem do očí. Vidím, jak je vzrušená.

„Chci tě,“ šeptá mi. Přejede mi rukou po kalhotech a zatváří se spokojeně.

„Chci tě… moc.“ Odpovím a znovu ji políbím. Tiskneme se k sobě a tančíme. Potom mě pustí a otočí se k sedícímu Lukášovi. Vezme ho za ruku a vybídne ho, aby vstal.

Sedám si do křesla a sleduji je, jak spolu začínají tančit. Ona se k němu tiskne a jeho ruce hladí její tělo. Zpočátku nesměle, ale ona se mu nastavuje. Líbá ji na krk, ramena a dekolt. Pak se jí zahledí do očí a jeho prsty vklouznou pod ramínka podprsenky. Vidím, jak se na něj usmívá a čeká. Dýchá rychleji a nedočkavě. Pevná podprsenka body drží její prsa na místě a on musí ponořit své prsty dovnitř, aby vysvobodil ty měkké polštáře z objetí látky. Zavírá oči a užívá si jeho doteky a polibky. Sleduji, jak si hraje s jejími prsy. Ten tam je jeho stud a ostych. Pomalu ztrácí zábrany a bere věci do svých rukou. Také mé vzrušení narůstá.

Ta obrovská důvěra jeden v druhého, to pouto, které jsme si za ty léta vybudovali – to je to opojné a vzrušující, co mě dostává na vrchol mé slasti. Necítím se ponížený nebo zrazený. Necítím žárlivost ani zášť. Nebolí to. Jsem hrdý na svou ženu, protože dokázala překonat své vlastní obavy, překonat svůj stud pro nás dva. Dívám se na Lukáše a je mi ho vlastně líto, protože to, co právě ochutnává, je jen kousíček z toho, co máme my společně.

Ano, je to o sexu. Co je pro mě vzrušení z pozorování své ženy s jiným mužem, je pro ni vzrušení z nového, neznámého. Oba v tom máme to své. Ale to největší vzrušení je to, že v tom jsme spolu, že se k sobě vždy vracíme. Chceme vracet. Bez ohledu na to, jak dobrý ten sex byl. To důležité je postavené nad tím: vzájemná úcta jeden k druhému. Touha prožívat to znovu a znovu společně.