Cévka, gauč a jiná romantika

Přiznávám se dobrovolně: miluju ojíždění polštářů, gaučů nebo jakéhokoliv kusu nábytku, který má čtyři nohy a drží. Když zrovna neznásilňuju interiér, tak si vezmu na pomoc dildo s přísavkou a jedu rodeo. Ale princip je stejný, jen je u toho méně bordelu.

Říká se, že tahle vášeň vzniká už v raném věku. Já jsem z ní jsem zjevně nevyrostla. A když nemám zrovna koho osedlat, tak si osedlám gauč. Výhodou je dostupnost. Nevýhodou je… všechno ostatní. Obzvlášť, když vaše kunda suchostí rozhodně netrpí a nechává po sobě pořádnou potopu.

Nikdo nechce prát povlečení a potahy obden. Nikdo nechce vysvětlovat mokré fleky, co vypadají jako pozdrav od bandy slimáků. A na hotelích mě pravidelně napadá myšlenka na uklízečku, která zvedne přehoz a zašeptá: „Proč mě Bůh trestá?“

Ale nejsem jediná, kdo si libuje v erotických bizárkách.

Další roztomilý bizárek, který jsem objevila až v manželství, je cévkování. Dlouho jsem to nechápala. V mojí hlavě to bylo zařazené vedle záběrů z nemocničního pokoje, kde je všechno bolestivé, studené a maximálně asexuální, rozhodně ne rajcovní. Nerozumela jsem, proč by si to někdo dobrovolně nechal dělat. Přišlo mi to jako rekvizita z hardcore sado masa a hlavně jako něco, čím si můžeš ublížit.

Můj drahý choť mi tuhle libůstku přiznal až po letech vztahu. Má první myšlenka byla, že se asi úplně posral. A to jsem si myslela, že jsme si řekli skoro každou sexuální ptákovinu, která nás napadla. Tohle ale byla jeho třináctá komnata, do které se bál někoho pustit. A že těch komnat je u něj víc, to je zase jiná kapitola...

Jednoho dne jsem se odhodlala, že to chci vidět naživo. Celý ten arzenál: dilatátory, gely, dezinfekce a bůhvíco ještě. Manžel se tvářil podezřívavě, jako by čekal, že omdlím. Pak mi to ukázal. A popravdě? Nebyl to žádný humus. A pak jsem to viděla. A světe div se: Žádný gore. Žádné jatka. Žádné "zavolejte kněze". Spíš technika, koncentrace a intimita, která člověka překvapí.

Zkusila jsem si to dokonce sama. Překvapilo mě, jak jemně a hladce ten nástroj zajede dovnitř. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to vzrušovalo. Spíš jsem byla posraná strachem, abych mu neublížila. Co mě ale vzrušilo, bylo to, že mi to dovolil sdílet. Jeho intimitu, jeho křehkost, jeho vzácnou úchylku uloženou na dně šuplíku. Vážně to mělo své kouzlo. I taková věc se dá s něhou. A víte co? Honit péro, ve kterém je zasunutý vroubkovaný dilatátor, je úplně jiný pocit. Jiný typ erotiky. Takové tiché, zneklidňující vzrušení.

A pak si říkám, co je vlastně bizár? To, že někdo strká tyčku do močové trubice? Nebo to, že půlka populace předstírá, že ji nejvíc vzrušuje misionář bez očního kontaktu?

A tím to nekončí. Moje kamarádka mi po několika lahvích vína řekla, že by chtěla zkusit hrané znásilnění. Takové to "vezme mě do dodávky a prefikne mě". A to je prosím paní doktorka. Bojovnice za ženská práva, hrdá feministka, žena, co se hádá o terminologii genderu. A přitom má fantazii jak z pera markýze de Sade. V koutů duše touží po tom, aby ji chlap říkal, že je špinavá děvka a aby ji mohl seřezat. Já to chápu. Fantazie je prostor, kde se nikdo nemusí chovat slušně.

A pak jeden můj expartner. Charismatický až běda, zářezů měl víc než dost, miloval ženy. Miloval jejich tělo, vůni, kundu, prsa, boky… všechno. A zároveň tvrdil, že není nic lepšího, než když ho kouří chlap. Ne proto, že by byl gay. Ale proto, že chlapi do toho jdou jinak. Vášnivěji, dravěji, s větší žravostí po výkonu. Jako když se roky někomu díváš na péro a konečně dostaneš příležitost se ho dotknout. To je úplně jiná motivace než u ženy, která už viděla dvě stě penisů a půlku z nich omylem. Že do toho dávají všechny svoje potlačené fantazie o tom, že někdo převezme kontrolu a udělá jim to pořádně. Pořádně uslintané, vášnivé a hluboké kouření.

Tak co, máte taky někde v šuplíku svůj oblíbený sexuální bizárek nebo třináctou komnatu?

Protože já jsem si jistá, že nejsem sama, kdo občas ojíždí gauč. A jestli existuje nebe pro gauče, ten můj tam půjde první. Za zásluhy. 😁