Démon alkohol

Jak začít... Asi bych chtěla říct, že to začíná nenápadně. Pití se může stát problémem vcelku rychle. Uvědomění si, že je to problém tak rychlé být nemusí.

Nikdy jsem nebyla zvyklá pít nějak pravidelně. Když byla nějaká příležitost, párty, oslava, koncert, nebo jen posezení s přáteli, tak jsem se tomu nikdy nebránila. Někdy jsem to trochu přehnala, ale to se kolem dvacítky stane hodně lidem. A když jsem pak chvíli bydlela na koleji, tak mě nikdy nenapadlo koupit si třeba láhev vína a jen tak večer popíjet.

Když jsem se přestěhovala k příteli, dali jsme si spolu třeba o víkendu večer víno. Časem jsem toho vína začala pít víc a pak jsem ho začala pít každý den. Nakonec jsem to "natrénovala" až do stavu, že jsem v denně vypila láhev vína. Někdy i dvě. A druhý den jsem vstala a jela do práce, ano autem. Někdy možná ne úplně střízlivá. A fungovala jsem celý den úplně normálně. A podobné byly všechny večery za poslední 4 roky. Občas mě napadly takové ty myšlenky, že bych to měla omezit, ale vždycky jsem vydržela nepít tak dva dny.

A pak to přišlo najednou úplně samo. V září byl firemní večírek a docela se mi to tam vymklo kontrole. Nevím kolik jsem toho vypila, ale dvakrát jsem za ten večer zvracela (naštěstí na záchodě) a pamatuju si jen takové záblesky. Odcházela jsem až když večírek končil. Druhý den mi dobře opravdu nebylo. Přes týden jsem pila tak nějak normálně a následující víkend jsem zase nemohla najít svůj strop, po první lahvi jsem otevřela druhou. A druhý den mi bylo zase dost špatně. V podstatě ten víkend byl složený jen z pití a bolestivého střízlivění. A hlavou mi najednou běželo to, že tohle už je asi vážně moc. Už nechci aby mi bylo pořád špatně. Byla to ale kocovina jako jsem měla už mockrát, ale nevím proč zrovna tahle mě přiměla něco změnit. A tak jsem na na začátku října rozhodla, že pít přestanu.

A tak jsem to zkusila. První dny byly hrozné. Ráno jsem se budila a přesto, že jsem den předtím nic nepila, měla jsem pocit, jako když tu kocovinu mám. Někdy mi přišlo, jako kdyby se celé moje tělo třáslo, ne viditelně, spíš tak vnitřně. A dvakrát jsem měla záchvat paniky/úzkosti, něčeho takového... Ale z nějakého důvodu se mi to nechtělo vzdát. Sama tomu moc nerozumím. Většinou když chci v životě provést nějakou radikální změnu, vydržím ji tak týden a pak se vše vrátí do zajetých kolejí. Ale mně se po týdnu nechtělo zahodit to co jsem dokázala. Na to to bylo moc náročné, než abych pak začínala znovu. Pořád jsem si někde na internetu četla, co všechno se začne zlepšovat, když nebudu pít. Hlavně první dva týdny, protože jsem opravdu pořád měla pocit, že vstávám s kocovinou a hledala jsem nějakou útěchu. A nejhorší bylo uvědomění, jak moc mi alkohol změnil povahu. Když mi došlo, že nejsem pořád naštvaná proto, že taková jsem. Že mě vytočí každá maličkost, protože to tak prostě je. Jak začal mizet alkohol z mého těla, začal pomalu mizet i ten vztek.

Ten klid v hlavě jsem si začala užívat. Jak se říká, že má člověk když pije pravidelně "mozkovou mlhu", tak nic nemůže být přesnější. A až když jsem nepila, tak mi došlo, jak hrozně jsem žila. Hlava mi sice pracovala, přemýšlela, ale jako kdyby mi celou dobu něco bránilo ji plně využít. Nevím přesně jak to popsat. To asi prostě musíte zažít. Ta úleva je neuvěřitelná. Začala jsem si uvědomovat hodně věcí, které chci dělat jinak a dřív jsem to neviděla. Nejlepší a zároveň nejsmutnější bylo, jakou měla velkou radost moje mamka, když viděla jak se mi změnilo chování a jak jsem klidná.

A proč to vlastně píšu? Já ani nevím, možná že je to jenom pro mě, abych si to celé vyhodnotila na papíře, že přestat pít za to fakt stojí. A nebo třeba někdo z vás kdo si myslí, že má problém to zkusí taky. K tomu bych jen chtěla dodat, pokud se k tomu vnitřně nenastavíte a nepřijde to "samo", tak se vám to nemusí povést. Ale záleží jak silnou máte vůli. Já moc ne. Ke mně to samo přijít muselo.

No a na závěr nebudu lhát, vydržela jsem to měsíc a půl, opravdu bez kapky alkoholu. Pak jsem si řekla, dám si jen tak na ochutnání, nějaké dobré víno. Ale vůbec mi nechutnalo. Měla jsem problém dopít jednu skleničku. Musela jsem si ji naředit vodou. Nepřestala jsem asi nadobro. Ale rozhodně jsem teď ve stavu, kdy nepotřebuju pít každý den. Dneska když to píšu, tak jsou to asi tři týdny co jsem se nenapila. Přes Vánoce si s rodinou asi připiju a pak na Silvestra. Ale leden a únor určitě strávím suchý.

Každopádně to ale beru jako vítězství. Alkohol nade mnou ztratil svou moc a už mi neovládá život. Už ho zase ovládám já sama a chci aby to tak zůstalo.

Krásné Vánoce všem :)